Pohled z Mánesova mostu
© Jiří Cukr, 04/2009
Objekt má 3 podlaží a je dlouhý 160 m. Střední část budovy vrcholí kupolí, zdobí ji dvě alegorické sochy Vlastenectví a Zbožnost od Josefa Maudra. Vnitřní štukovou výzdobu vytvořil C. Klouček, oltářní obraz v kapli namaloval Emanuel Dítě. V prvním a druhém patře byly ložnice, kaple a studovny, v přízemí byty zaměstnanců, kanceláře, kabinety. V areálu byla aula, jídelna, krytý bazén, tělocvičny, šermířský sál, nemocnice, kaple sv. Václava a vězení narušitele ústavního pořádku. Budova byla – jako první v Praze – vytápěna ústředním topením.
Na parcele o rozloze 17 000 m2 bývala od 15. století zahrada, která proslula studnou s údajně léčivou vodou. V r. 1600 zahradu vlastnili jezuité, byl zde kostelík sv. ...Michala. Ten byl zbořen v roce 1786. Parcela byla v 19. století využita k výstavbě instituce, která naplňuje odkaz hraběte Jana Petra Straky, ze starobylého rodu pánů z Nedabylic a Libčan z roku 1710. Ten ustanovil, aby po vymření posledního mužského potomka rodu Straků byl použit rodový majetek k vybudování a provozování vzdělávacího ústavu pro „cvičení mládeže chudé, stavu vyššího národu českého". Poslední člen rodu Adam Václav Jiří zemřel r. 1769 a nadace z rodového majetku začala plnit svoji funkci pět let poté. Prostředky získávala ze statků Střezetice a Libčany, Horní Teplice a Janovice a ze zahrady na Novém Městě. Od roku 1780 nadace vyplácela stipendia 30 až 70 studentům. V letech 1801–1807 byl mocí úřední počet stipendistů snížen z 69 na 12. Souběžně se stipendijním programem probíhala jednání s cílem získat od úřadů svolení k vybudování ústavu. To se povedlo až v roce 1889, kdy císař František Josef I. schválil statut nové instituce. Stavba probíhala v letech 1891–96. Autorem monumentálního novobarokního paláce je architekt Václav Roštlapil. V prvním školním roce zde studovalo 26 studentů, později kolem 60. Později zde sídlilo i česko-německé gymnázium. Za prvé světové války sloužila budova Červenému kříži jako lazaret. Po válce budova nakrátko sloužila původnímu účelu. V roce 1920 zrušilo Československo šlechtické výsady a tituly a Strakova akademie sloužila všem studentům vysokých škol jako Akademický dům. Byla zde knihovna (přes 73 000 svazků), archiv studentského hnutí, čítárna, přednáškové a taneční sály, restaurace, kavárna, ošetřovna, tiskárna, sídlo Ústředního svazu československého studentstva a spolku slovenských studentů Detvan. V zahradě byla různá sportoviště. Postupně se zde usidlovaly i státní orgány – ministerstvo pro zásobování lidu, ministerstvo národní obrany a statistický úřad. Za okupace zde sídlila protektorátní vláda a od r. 1942 říšský soud. Od května 1945 slouží budova československé, později české vládě..
