Toskánský palác z Hradčanského náměstí
© Jan P. Štěpánek 07/2007
Mohutné tělo této barokní stavby římského slohu ze západu uzavírá Hradčanské náměstí. Za svůj název vděčí Anně Marii Františce – vévodkyni Toskánské, která jej zakoupila r. 1718. Čtyři dvoupatrové (nepočítáme-li jakési střešní altánky nad vchody) křídla uzavírají obdélný dvůr zdoběný párem kašen v nikách. Bohaté průčelí vás zaujme na první pohled. Nad dvojicí portálů jsou balkony podpírané sloupovou edikulou. Výše ve stejné ose si můžeme prohlédnout dva erby vévodů toskánských. Konzolová římsa ukončuje druhé patro, nad ní je už pouze polopatro s balustrádou. Na této atice stojí alegorie Sedmera svobodných umění od J. Brokoffa.
Po rekonstrukci ukončené r. 1998 palác nadále využívá Ministerstvo zahraničních věcí, veřejnosti příležitostně slouží přízemí s prostory pro pořádání společenských akcí apod.
Stručně o historiiV jeden větší celek je upravili až Lobkovicové ke konci 16. století. R. 1685 dům přešel pod Thuny z Hohensteinu, kteří jej vzápětí nechali přestavět. Pro spory se sousedy práce mohly začít až r 1690. Architekt G. A. Canevalli pracoval podle projektu franzouzského malíře a architekta Jeana Baptista Matheye. Velice se tím však zadlužili, a tak byli nuceni palác r. 1718 prodat vévodům toskánským. Ti mu dali své jméno a několik úprav, které vedl jejich dvorní architekt Václav Špaček. Po několika změnách majitelů se od r. 1847 do r. 1918 stává majetkem Habsburků. V této době již slouží jako administrativní budova, s čímž byly spojeny jisté úpravy oproti původnímu plánu stavby. Za první republiky se v něm usídlilo Ministerstvo zahraničních věcí a ačkoliv se část agendy přesunula do Černínského paláce, sídlí zde dodnes..
