kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše

Správa farnosti, které kostel náleží, je svěřena salesiánům Dona Bosca. V r. 1926 věnoval statkář Antonín Ženíšek katolickému stavebnímu družstvu „Charitas“ pozemek o rozloze cca 2000 m² na vybudování kostela, později k témuž účelu prodal ještě další parcely za třetinovou cenu. Pozemky později přešly na spolek „Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny“, jehož posláním byly stavby nových kostelů na okrajích Prahy. V r. 1932 spolek oslovil salesiány, kteří v Čechách začali působit r. 1927, aby si zde vybudovali ústav a kostel. Salesiáni nejprve odmítli, protože pro takový projekt ještě neměli dostatek lidí. Byl založen „Spolek pro vystavění a udržování římskokatolického kostela v Praze 8-Kobylisích“ a 8. prosince 1934 kardinál Karel Kašpar posvětil základní kámen kostela. Do Prahy salesiáni přišli právě na žádost kardinála Kašpara. Po založení „Spolku pracovníků salesiánských v ČSR“ v r. 1936 byla jednání obnovena, salesiánský spolek převzal pozemky a 11. května 1936 vyhlásil výběrové řízení na dodavatele stavby. Smlouva s vybranou firmou V. Nekvasil byla uzavřena 27. června 1936. Autorem kaple byl architekt Čeněk Vořech. Kaple byla navržena jako provizorium, dochovaly se čtyři tehdejší návrhy dostavby kostela, z nichž žádný nebyl později realizován. Výstavba salesiánského ústavu v Kobylisích byla zahájena v červenci 1936, výstavbu řídil a prvním ředitelem ústavu se stal Štěpán Trochta. Součástí komplexu s divadlem byla i ústavní kaple sv. Terezičky, která byla přístupná i veřejnosti. První výkop pro kapli byl zahájen 17. července 1936, vysvětil ji arcibiskup Kašpar 24. října 1937. V r. 1938 byly přivezeny první dva zvony z pěti plánovaných, v březnu 1942 byly buď oba či jeden z nich zrekvírovány německou armádou a roztaveny. K 1. prosinci 1946 byla při kapli zřízena kobyliská farnost, o což poprvé Štěpán Trochta žádal v únoru 1942, protože zřízením duchovní správy bylo podmíněno již převzetí pozemku. Prvním duchovním správcem byl jmenován salesián Cyril Ondra. V roce 1950 byl celý komplex zabrán státem a ústav zrušen, kaple však fungovala dál jako farní kostel. Sloužil zde kaplan od sv. Antonína, od r. 1967 bohnický farář a v r. 1969 nastoupil do farnosti jako výpomocný duchovní salesián Jan Vývoda, pod jehož vedením se farnost stala jednou z nejaktivnějších v Praze. Dne 22. dubna 1990 papež Jan Pavel II. při své návštěvě Prahy posvětil základní kámen nového kostela. K 1. srpnu 1991 byl salesiánům právně navrácen ústav, jeho ředitelem i farářem kobyliské farnosti se stal Karel Herbst. Dne 16. února 1992 byla kaple převedena z majetku farnosti do majetku salesiánů. V r. 1997 pak započala rekonstrukce kostela, byla rozšířena západní část s pastoračním zázemím a hlavní prostor kaple byl rozšířen novou přístavbou směrem na sever a přestavbou dosavadních administrativních místností směrem na východ, čímž se jeho kapacita zvýšila z asi 150 sedících na 300; po propojení staré a nové části se orientace bohoslužebného prostoru změnila ze západovýchodní na severojižní. Autorem přestavby je architekt Václav Mašek, vnitřní výzdobu navrhl Antonín Klouda, vitráže vytvořil Jan Exnar. V r. 2001 byly na věži instalovány tři zvony a zvonkohra se čtrnácti zvonky, druhá v Praze. Rozšířený kostel byl vysvěcen 23. října 2000. V současnosti je kostelem farním pro Kobylisy a Troju a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Salesiáni Dona Boska (též Společnost sv. Františka Saleského, Societas Don Bosco, Societas S. Francisci Salesii či SDB) jsou významnou římskokatolickou kongregací, která se věnuje výchově mládeže. Založil ji italský kněz Giovanni (Jan) Bosco (1815-1888) v r. 1859 a pojmenoval k poctě sv. Františka Saleského (1567-1622), francouzského teologa a misionáře, rodáka ze savojského zámku Sales. V r. 1995 měla kongregace asi 17 tisíc členů a spravovala střediska ve 122 zemích světa. Do Čech přišli salesiáni r. 1927. V ČR v r. 2014 provozovali celkem 14 středisek mládeže, zřídili nakladatelství a vyšší odbornou školu a podíleli se významně na výuce na teologických fakultách..