Samostatně stojící zvonice ve stylu italských campanil byla postavena na hřbitově u kostela sv. Petra, vysvěcena roku 1598. V roce 1680 vyhořela, požár roztavilo zvony a zničil i přilehlou kostnici. Novogotická podoba věže je dílem architekta J. Mockera a pochází z přestavby v letech 1875 – 1885.
Stavba samostatně stojící zvonice ve stylu italských campanil na tehdejším hřbitově u kostela sv. Petra na Poříčí byla plánována již v první třetině 15. století, realizovala se až v období renesance na konci století šestnáctého. Zvonice byla dokončena a vysvěcena roku 1598, o čemž svědčí latinsky psaná pamětní deska. V překladu její text říká: „Měšťané farnosti sv. Petra Na Poříčí nákladem soukromým tuto věž vděčnému potomstvu vystavěli roku 1598“. Poškozena byla švédskou dělostřelbou za švédského obléhání Prahy za třicetileté války. V roce 1680 vyhořela, požár roztavil zvony a zničil i přilehlou kostnici. V roce 1686 byla opravena a získala současnou barokní báň. Novogotická podoba věže je dílem architekta Josefa Mockera a pochází z přestavby v letech 1875–1885. V té době jí hrozil zánik, majitelé okolních domů se snažili iniciovat její demolici. Na přelomu 19. a 20. století byl její průchod zazděn a sloužil jako obchod. Zvonice je spojena se jménem Karla Hynka Máchy, který nedaleko bydlel s rodiči, do zvonice chodil a údajně zde měl úraz, po kterém mu ve tváři zůstala do konce krátkého života jizva. Ve věži jsou dnes tři zvony. Největší Petr, původně z roku 1691, byl přelit v roce 1701. Zvon Pavel pochází z roku 1724 a umíráček je z roku 1948. V lucerně zvonice jsou dva barokní hodinové stroje z roku 1717.
Milan Caha, 14.12. 2019
