Budova z Wilsonovy ulice
© Ivan Grisa 08/2009
Budova se skládá ze tří částí: nejblíže Státní opeře stojí bývalý bursovní palác, jen minimálně zasažený úpravami na přelomu 60. a 70. let 20. století (nejviditelnější změnou byla úprava interiéru hlavního sálu). Směrem k historické budově Národního musea byla podle Pragerova projektu postavena přístavba. Nejvýraznějším exteriérovým prvkem stavby je čtverec nadstavby, provedené pomocí takzvané Vierendeelovy konstrukce. Arthur Vierendeel byl belgický inženýr, který vyvinul technologii mostní konstrukce, využitých pro stavbu budov. Celá nadstavba spočívá na čtyřech subtilních pilířích. Komunikační koridory mezi dolní částí budovy (bursa + přístavba) a nadstavbou nemají nosnou funkci: musí dokonce umožnit dilataci nadstavby.
Nová budova Národního musea, předtím Pražská bursa, československý parlament a rádio Svobodná EvropaPůvodnímu účelu sloužil jen do okupace zbytku Česko-Slovenska v březnu 1939. Za války skladiště a lazaret. Od roku 1946 sídlo parlamentu (Národní, po roce 1969 Federální shromáždění). Přestavba a nástavba podle projektu Karla Pragera, Jiřího Kadeřábka a Jiřího Albrechta s využitím Vierendeelovy mostní konstrukce, která je vztyčena na čtyřech pilířích nad původní budovou a přístavbou směrem k historické budově Národního musea, proběhla v letech 1964–73. Skutečnou funkci parlamentu budova plnila pouze v letech 1989–92, kdy zde byly odhlasovány transformační zákony a nakonec i rozpad federace. V letech 1995–2009 zde sídlilo rádio Svobodná Evropa, od června 2009 ve správě Národního musea..
Československý parlament 1945–92Od 1. 1. 1969 se Československo stalo federací dvou teoreticky rovnoprávných republik. Parlament (Federální shromáždění) se proto změnil na dvoukomorový: funkci dolní komory plnila sněmovna lidu (200 poslanců, zvolených v přibližně stejně lidnatých obvodech na území celého státu), funkci komory horní pak sněmovna národů (75 poslanců z českých zemí, 75 poslanců ze Slovenska). Ke schválení zákona byl nutný souhlas nadpoloviční většiny poslanců sněmovny lidu a nadpoloviční většiny každé z částí sněmovny národů (tedy 101 + 38 + 38, tzv. zákaz majorisace). V podmínkách komunistické totality šlo o formalitu, jejíž význam se reálně projevil až po převratu roku 1989..
