čerpací stanice Vršovické vodárny

Cestou musela překonat cca 100 m převýšení. Na Zelené Lišce byla uchovávána v rozměrných podzemních nádržích, pomocí čerpadel byla dopravována do 42 metrů vysokého věžového vodojemu a odtud se dostávala samospádem k spotřebitelům ve Vršovicích, Krči a Michli. Autorem technického řešení celé soustavy byl profesor Jan Vladimír Hráský, autorem architektonické podoby byl významný český architekt Jan Kotěra. Ten ve svém řešení kombinoval architektonické prvky moderny a geometrické secese. Fasády jsou provedeny z typických neomítnutých červených cihel, které jsou na objektech v Braníku kombinovány se zeleně glazovanými tvarovkami. V Braníku byly původně dvě jímací studny, při rozšíření soustavy v letech 1912-1921 zde byly zřízeny další tři studny. Jímací studně ležely v záplavové oblasti a po rozvodnění Vltavy se voda z nich stávala závadnou. Vršovický vodovodní systém se tak stal pravděpodobně prvním v Československu, kde byla voda upravována chlorováním. Čerpadla byla původně poháněná benzínovými motory, při zmíněném rozšíření byla napojena na elektromotory. K pražské vodovodní síti byla zdejší vodárna připojena roku 1927. Jako záložní zdroj byla udržována do 60. let 20. století. Od 70. let je areál čerpací stanice využíván jako sportovní zařízení, v některých objektech jsou dnes byty, sklady a dílny..