© Milan Caha 03/2026
Patrová stavba se zvýšeným přízemím, jejíž novorenesanční výraz doplňuje bosované průčelí, štukové architektonické články a sgrafitová výzdoba. Západní vstupní průčelí je v ose zdůrazněno vystupujícím rizalitem s bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se obrací do zahrady mohutným portikem se čtyřmi pilíři a dvěma terasami. Lodžii s terasou doplnila v roce 1932 firma stavitele Matěje Blechy; její kompozici uzavírá schodiště umístěné v ose stavby. Boční průčelí mají mělké rizality. Architektonické články nejsou kamenné, ale převážně štukové. K vile náleží vzrostlá zahrada, která je zbytkem původně rozsáhlé obdélné zahrady, a historické oplocení s pilíři a kovanými poli s novorenesanční ornamentikou. Při úpravách pro mateřskou školu byly odstraněny některé původní prvky interiéru a změněna dispozice. Rekonstrukce zahájená po roce 2001 se snažila obnovit původní uspořádání salonů v přízemí a prvním patře a vytvořit prostory vhodné pro výstavy a kulturní akce.
Novorenesanční vilu v Bubenči postavil v letech 1889–1890 architekt a stavitel Rudolf Koukola pro svou tchyni Marii Knoblochovou, vdovu po Karlu Knoblochovi, majiteli libeňského Anglického pivovaru. Koukola pro stavbu využil pozemek původně sloužící jako ovocný sad. ...Marie Knoblochová je v dobových pobytových přihláškách a matričních záznamech z let 1890–1905 uváděna jako první majitelka vily. Roku 1900 dům prodala Luise Vondráčkové, sama se však odstěhovala až v roce 1906. Významnou kapitolu představuje pobyt francouzského generála Maurice Césara Josepha Pellého v letech 1919–1920. Pellé velel francouzské vojenské misi v Československu a v letech 1919–1921 působil jako náčelník československého hlavního štábu. V roce 1921 se oženil s Jarmilou Braunerovou, neteří malířky Zdenky Braunerové. Po generálovi získala vila své dnešní jméno. V roce 1958 byla stavba spolu se zahradou a oplocením zapsána mezi kulturní památky. V letech 1978–2001 zde fungovala mateřská škola, jejíž provoz vedl k řadě změn původních interiérů. Po jejím uzavření následovala rekonstrukce podle projektu ateliéru CASUA. Od roku 2003 vila sloužila kulturním a výstavním účelům; více než deset let zde sídlila Galerie Anderle. Od roku 2014 její kulturní provoz zajišťuje spolek Porte. Objekt je v majetku městské části Praha 6..
