Menhir byl vztyčen v období 5-4 tisíce let př.n.l., pravděpodobně byl součástí dolmenu (stolu). Do 60. let 20. stol. stál osaměle na vyvýšeném místě, poté byl obestavěn domy. Vedle menhiru stojí ještě jedna „noha“ stolu, zbytek nebyl nalezen. Staří Keltové těmto kamenům přisuzovali magickou moc.
Nejznámější klasický menhir na území dnešní Prahy je pravděpodobně pozůstatkem dřívějšího dolmenu (stolu). Dnes stojí už pouze jedna jeho "noha", druhá leží v zahradě za plotem téměř celá v zemi, ale desku a případnou třetí nohu se najít nepodařilo. Do 60. let minulého století stál na vyvýšeném místě v polích, později ho pohltila rozrůstající se zástavba - dnes ulice Ládevská čp. 542. Tento silicit tmavěšedé barvy (s nepravidelnou kresbou křemenných žilek) pochází z nedalekého vrchu Ládví (359 m.n.m. - druhý nejvyšší bod Prahy). Ke špičce tohoto kopce také směřuje "oko" menhiru - kruhový výstupek, kde byl naměřen nejsilnější proud energie. S pomocí těchto dvou bodů a nedalekého Drahanského údolí lze přesně odečíst letní slunovrat. Slouha měří téměř 3 metry (nadzemní část 1,57m), obvod na úrovni země je 2,75 m. Archeologický výzkum napověděl, že byl vztyčen v období 5000 - 4000 let př. n. l.
Mass, Turyna Petr, 24.11. 2004
