
V budově statku je v současné době (2019) kavárna s každodenním provozem (kromě pondělí).
středočeského typu statku. Ke statku patří ještě průjezdová stodola. Jednopatrová obytná budova a špejchar mají zdobné vykrajované průčelní štíty, dvorní průčelí budov zdobí arkády o třech polích, v patře s pavlačí se zděným zábradlím z pískovce, bohatě profilovaným, a další architektonická výzdoba. Zděná vstupní brána je s členitým nástavcem s volutami, hlavní bránu doplňují dvě postranní branky. Brána bývala zdobena plastikami (bohužel nezachováno). V přízemí obytné budovy jedna místnost sklenuta křížovou klenbou, také místnost s dřevěným malovaným stropem.
1681 jej vlastnil Tomáš Maxa a od r. 1720 Jan Svatoš. Vdova po J. Svatošovi se r. 1742 znovu provdala za Jana Knora z Dolan, a statek byl v majetku této rodiny do r. 1917. Za Knorů byl statek roku 1771 barokně upraven a získal svou barokní podobu. Statek, původně znám jako Duchoslavův, začal být nazýván Knorův, a toto jméno mu už zůstalo. Roku 1917 koupil statek od Knorů Václav Prušák. Ve 40. letech 20. století byly průčelí statku a brána stavebně upravovány a do jisté míry bohužel znehodnoceny. Rodině Prušáků byl statek r. 1963 zabrán MNV Dolní Chabry a stal se majetkem státu. Od roku 1958 patří statek mezi nemovité kulturní památky ČR. Roku 1974 se stal majetkem Muzea hl. m. Prahy, v 90. letech 20. století prošel silně zchátralý statek rekonstrukcí a poté byl využíván jako depozitář muzea. Roku 2003 byl statek vrácen potomkům rodiny Prušáků, Vlastimilovi a Ondřeji Němcovi. Statek je v soukromém vlastnictví, v současné době zde funguje kavárna..