Rangherka

Na místě dnešního Vršovického zámečku (Rangherky) stávala dříve viniční usedlost Špendlíkářka a u ní se rozkládala Stočkovská vinice. V 70. letech 18. století se zde usadil italský obchodník Giuseppe Rangheri. Ten se zasloužil o rozvoj upadajícího hedvábnictví v Praze obnovením starších morušových sadů a vysazením nových. Po jeho smrti pokračoval v díle jeho syn Enrico (Jindřich) Rangheri. Ten koupil roku 1842 usedlost Špendlíkářka a rozlehlý pozemek, kde nechal vysázet morušové sady. Na místě Špendlíkářky dal postavit dvoupatrovou budovu, která sloužila k chovu bource morušového a zpracování surového hedvábí (části kleneb původní usedlosti Špendlíkářka zachovány ve východní části přízemí). Po smrti E. Rangheriho byla továrna na hedvábí ještě téhož roku prodána a přestala sloužit svému účelu. Rangherka několikrát vystřídala majitele. Manželé Žabkovi nechali Rangherku rozšířit v l. 1866–1868 dle plánů arch. Václava Veselého, r. 1864 nechali přistavět dvoupatrový obytný dům se dvěma nárožními věžemi v západním průčelí. Roku 1882 se stala majitelem Rangherky vršovická obec, která také koupila zpustlé morušové sady. Ty nechala vykácet a na jejich místě zřídila veřejný městský park Heroldovy sady. Budova Rangherky byla v letech 1899–1900 novorenesančně přestavěna, čímž získala podobu zámečku (arch. Antonín Turek). Věže v západním průčelí byly zbořeny, čelní budovy byly stavebně spojeny, hlavní průčelí doplnila osmiboká ozdobná věž a na jižním svahu vznikl park s monumentálním podkovovitým schodištěm. Budova byla následně využívána jako dívčí, obecná i měšťanská škola, muzeum, sídla různých úřadů a také jako sídlo Národního výboru Prahy 10 (do r. 1974), byla zde také obřadní síň. Budova zámečku sloužila později také jako skladiště a zámeček postupně chátral. Roku 2003 byl zařazen mezi chráněné nemovité památky ČR. Zámeček je v majetku hl. m. Prahy, ve správě městské…  číst dále