jezuitská kolej s kostelem sv. Ignáce z Loyoly a kaplí sv. Františka Xaverského

Vykonal pouť až do Svaté země, studoval filozofii a teologii. V Paříži založil společně s Františkem Xaverským Tovaryšstvo Ježíšovo. Byl vysvěcen na kněze a sepsal dílo zvané Duchovní cvičení. Jako jeho hlavní atribut lze považovat okrouhlou pečeť řádu s monogramem IHS a kniha s písmeny AMDG nebo OAMDG (omnia ad maiorem Dei Gloriam), což znamená "K větší slávě boží". Na jezuitských kostelech bývá v mandole (paprskovité záři kolem těla), což jinak přísluší pouze Kristu a P. Marii..

Až v dalším průběhu třicetileté války začali získávat měšťanské domy, které dosud tvořily jihovýchodní frontu náměstí. Výstavba nové koleje začala až roku 1658 od jihu, kde byl zřejmě stav starých objektů nejhorší. Větší a lepší domy směrem k Žitné sloužily mezitím pro řádové potřeby. Celá více než 200 m dlouhá průčelní fronta byla dokončena až roku 1759, kdy nová budova koleje dosáhla ke kostelu svatého Ignáce. Ten byl postaven v letech 1665 - 78 podle plánů Carla Luragha na nároží Dobytčího trhu a Ječné ulice v tradičním jezuitském schematu (převýšená loď s nižšími neprůchozími bočními kaplemi). Západní průčelí v dnešní podobě vzniklo podle projektu P. I. Bayera v letech 1696 - 99. Ten také dokončil stavbu věže u severního boku presbytáře. Komplex sloužil potřebám řádu do jeho zrušení roku 1773. Kolej poté sloužila jako vojenský špitál, kostel se změnil na farní. Pro potřeby vojenského i později civilního zdravotnictví byly v koleji prováděny utilitární úpravy včetně přepatrování kaple sv. Františka Xaveria. Zanikla rovněž většina klášterní zahrady, na jejímž místě vznikla Salmovská ulice a blok domů východně od ní. Celý areál postihlo bombardování Prahy v únoru 1945. Nejhůře byl postižen střední rizalit koleje. Škody byly opraveny brzy po válce bez dopadů na exterier budov..