Dryákova vila
© Jiří Špaček, 11/2015
Rodinná vila architekta Aloise Dryáka z r. 1899 se nachází v Dykově ulici ve východní vilové části katastrálního území Vinohrad. Nyní nese č. p. 1039. Nejsnadnější přístup k ní je od tramvajové zastávky Vinohradská vodárna na Korunní třídě, od ní vede k jihu Nitranská ulice, na jejímž konci proti vyústění do Dykovy ulice zmiňovaná vila stojí. Stavba je v soukromém vlastnictví, stále slouží bytovým účelům a proto je veřejnosti nepřístupná.
Dryákova rodinná vila, volně stojící ve svažitém terénu se zahradou, je dílem arch. Aloise Dryáka z let 1898-1899. Její průčelí jsou řešena pod vlivem romantického dekorativismu se secesními detaily. ...Alois Dryák se narodil 24. února 1872 v Olšanech u Slaného. V letech 1889-1895 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem a později spolupracovníkem prof. Friedricha (Bedřicha) Ohmanna. Ohmann (1858-1927), rodák ze Lvova, působil v Praze v letech 1888-1898 a pak odešel do Vídně. Od roku 1898 byl Dryák učitelem kreslení na odborné škole zlatnické v Praze, v letech 1903-1918 pak na Uměleckoprůmyslové škole a poté pracoval jako samostatný architekt. Často spolupracoval se sochaři, zvláště se Stanislavem Suchardou. Úspěšně se zúčastňoval řady architektonických soutěží sám či s Bedřichem Bendelmayerem. Zemřel v Praze ve věku 60 let dne 6. června 1932. Alois Dryák byl mimořádně schopným výtvarníkem, architektem a dekoratérem, pokračovatelem díla Friedricha Ohmanna. Patřil k virtuózním představitelům secese v Čechách, např. jeho hotel Evropa na Václavském náměstí lze řadit bezesporu k našim nejlepším secesním stavbám. Veřejnosti možná není příliš známo, že je též autorem architektonického řešení slavných pražských pomníků knížete Václava na Václavském náměstí z let 1912-1913 (sochař Josef Václav Myslbek, ornamentální výzdoba Celda Klouček) a Františka Palackého na předmostí Palackého mostu z let 1905-1907 (sochaři Stanislav Sucharda a Josef Mařatka). V jeho stavbách se objevovaly i reminiscence na další historické slohy, zejména baroko a klasicismus. V Dryákových posledních modernistických budovách se projevil jeho konzervativní názor, kompoziční řešení však bylo vždy na vysoké výtvarné úrovni. Z dalších Dryákových děl je nutno vyzdvihnout výzdobu Průmyslového paláce na pražském Výstavišti v Královské oboře (1898), kancelářský a bytový dům, později sídlo policie v Praze Na Perštýně č. 11, č. p. 347 (1919-1922), Radiopalác na Vinohradské č. 40 a 42, č. p. 1790 (1922-1925) a sousední budovu tiskové agentury Orbis na Vinohradské tř. č. 46, č. p. 1896 v Praze (1925-1926), býv. palác Čs. tabákové režie, nyní Městského soudu, Slezská 9, č. p. 2000, Praha-Vinohrady (1926-1928) nebo Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně-Veveří (1927-1933).
