© Milan Caha 04/2009
Usedlost se původně rozkládala na obou stranách Podbělohorské ulice. Jejím jádrem byly dvě obytné barokní budovy ve tvaru písmen L (jejich poslední podoba byla klasicistní), kolem nich byly stáje, stodoly a sýpka. Dále ke dvoru patřila velká zahrada se starou studnou. Dochovaný objekt se sedlovou střechou a s vysokými trojúhelníkovými štíty bývá považován za sýpku, v 19.století upravenou k bydlení. To však zpochybňuje současná majitelka, která se domnívá, že se od počátku jednalo o obytný objekt. Budova si uchovala barokní charakter, některé prvky – okna, hodiny ve štítě – jsou klasicistní.
Raně barokní usedlost, původně zvaná Alsterlischer Hof (Alsterlický dvůr), vznikla r. 1643 jako letní sídlo rytíře Johanna Christofa Alsterleho. Rod Alsterlů z Astfeldu, českobudějovických měšťanů, byl Ferdinandem II. za záchranu říšských klenotů před švédskými vojsky povýšen do šlechtického stavu. ...Alsterlehe byl vlivným úředníkem místodržitelské kanceláře. Po něm roku 1689 zdědil dvůr Maxmilián Wenzl Alsterle z Astfeldu, synovec Johanna Christofa. Současný název získala usedlost podle vlastníka z let 1758–1767, staroměstského měšťana a mlynáře Václava Kliky. V 18. a 19. století se zde vystřídalo mnoho majitelů – Franz Wenzl Hartmann von Löwenbrunn, Franz Adam Janovský z Janovic, Josef hrabě Nostic-Rieneck i majitel Konopiště Franz Josef z Vrtby. V první polovině 19. století ji vlastnil obchodník Johann Josef Hawranek, majitel okolních usedlostí Ladronka, Skalka, Zámečnice a Klimentka. Na konci 19. století patřila (stejně jako např. Skalka, Klimentka či Zámečnice) lékařské rodině Rennerů. V soukromých rukou byla do roku 1945, kdy ji získala pražská radnice a zřídila zde provozovnu Státního statku Hl. m. Prahy. Objekt byl od roku 1964 památkově chráněn, nebyl však udržován a jeho větší část ustoupila v roce 1971 nové výstavbě. Objekt je opět v soukromých rukou. V roce 1997 začala rekonstrukce zbylé části, v r. 2005 byla opravena fasáda a okna..
