
Jeden z nejvýznamnějších klášterních areálů v Česku, stojící na dominantním místě nad bývalou slavnou vorařskou osadou Podskalím, se proslavil zejména staroslověnštinou – jednalo se o jediný slovanský klášter Karlovy říše, stal se centrem vzdělanosti a umění (studentem zde byl např. i Jan Hus).
Dnes patrně nejvíce zaujme kontroverzní dvojicí betonových věží z roku 1964, jejichž čtyřmetrové špice (pozlacené 1,3 kg zlata) dosahují výšky 52 m (římsa, na které stojí je ve výšce 20 m).
V roce 1995 rekonstrukce areálu..
1426 odešla. Ke katolictví se klášter přihlásil opět až v 15. století. Roku 1635 byli emauzští mniši odejiti ke kostelu sv. Mikuláše na Starém Městě, aby se Na Slovany mohli přestěhovat jejich kolegové z veleznámého španělského kláštera Montserrat. Tak tomu bylo až do roku 1880, kdy jej vystřídali mniši z německého kláštera Beuron. Ti odstranili bohatou barokní výzdobu, aby mohl převládat “jejich” novorománský sloh. Roku 1941 byl klášter přepaden gestapem – opat A. Vykoukal zemřel v koncentračním táboře Dachau. Ke konci války byl areál těžce poškozen spojeneckým bombardováním – utrpěly zejména jedinečné gotické fresky. Po opravě v padesátých letech se zde usídlila Československá akademie věd, někteří mniši odešli do exilu (Norcie v Itálii). Dvojici betonových věží klášter získal na základě veřejné soutěže až r. 1964. Návrat mnichů do objektu přišel až po rekonstrukci v r. 1995..