Rudolfova štola

Pro provedení díla byli najati havíři z Kutné Hory. Též nářadí bylo vyhotoveno v tomto městě, a to kovářem Riedingerem. Bylo jednoduché – kladiva, krumpáče, různá dláta a podobně. Souborně se nazývalo nářadí “želízka”. Ve štole nacházíme ohromné množství stop po tomto způsobu prací a z tohoto pohledu vyplývá i úctyhodnost celého díla. Na jaře roku 1584 se začalo po předchozích vyměřovacích činnostech s vlastní prací. Bylo rozhodnuto vybudovat pět svislých šachet proto, aby havíři po dosažení dna budoucí štoly mohli pracovat proti sobě, takže podle původního záměru by se pracovalo na dvanácti čelbách (12 skupin havířů). Hloubení šachet postupovalo velmi pomalu, jednak pro charakter hornin, jednak pro přívaly vod. Právě kvůli těmto vodám musely být zastaveny práce na třetí šachtě a šachtu vyhloubenou do hloubky již 15 metrů zasypat. Tím se značně prodloužilo budování vlastní štoly, protože místo dvou cca 170 metrů úseků se prostřední úsek zvětšil na dvojnásobek. V dalších čtyřech šachtách sestoupili havíři do úrovně štoly až po dvouleté práci, snad na jaře v roce 1586. I práce ve štole pokračovaly pomalu nejen pro uvedené potíže, ale pro občasný nedostatek peněz. Dokonce císař ze své pokladny poskytl půjčku, která umožnila pokračování budování štoly. S pomalostí postupu výstavby byl císař nespokojen, což vyjádřil několika naléhavými dopisy. Nakonec pověřil dvorního koncipistu Isaaca Phendlera, aby mu zhotovil plán stavby, na němž by mohl být kontrolován postup prací. Plán byl zhotoven přibližně začátkem roku 1593. Po stránce technické, ale i výtvarné byl vypracován neobyčejně pečlivě. Je pro nás dokladem postupu prací včetně časových údajů, ale i techniky ražení. Autor obdržel za práci na plánu dvanáct tisíc bílých grošů. Plán je jedním z nejcennějších exponátů archivu technického muzea. Už jeho vnější vzhled je kuriózní. Je to pergamenový svitek dlouhý 242 centimetry a široký 20 centimetrů, který se navíjí na dřevěnou soustruženou rukojeť. Štola je na plánu zachycena v řezu v celé své délce od Vltavy až po Královskou oboru. Plán je svým charakterem jakýmsi mezistupněm mezi technickým výkresem a výtvarným dílem. Lze z něj vyčíst nejen všechny důležité míry a vzdálenosti stavby a terénu (rozměry štoly, měřítko, počet a hloubku šachet), ale přináší také úplný přehled o časovém průběhu stavby, o hloubení šachet, ražení štoly, označuje i místa setkání, a to nejen na roky a dny, ale dokonce i na hodiny. Z hlediska výtvarného je plán kolorovanou kresbou, přibližující do nejmenších detailů podobu a profil krajiny na levém břehu Vltavy mezi řekou a Královskou oborou, v místě dnešní Letné, kdysi Belvedérské výšiny (odtud je také štola původně nazývána Belvedérskou). Zajímavé jsou také ikonografické informace o soudobé technice dolování. Plán je zalidněn postavičkami horníků, s prvky dobového manýrismu. Při jejich malbě bylo použito i zlacení. Celý plán lze charakterizovat jako jedinečně vypracovanou miniaturu a zdá se až neuvěřitelné , že ji mohl vytvořit koncipista dvorní kanceláře – Isaac Phendler – bez pomoci zkušeného malíře. Autor je podepsán celým jménem v dolní části ornamentového rámečku na samém začátku pergamenu. Kromě vlastní štoly je znázorněn i povrch země, porosty v královské oboře a vinná réva na stráni od vltavského břehu. Velkou pozornost věnoval autor hloubícím a větracím šachtám. Hloubící šachty jsou na plánu kryty přístřešky, pod nimi jsou postaveny rumpály na dopravu narubané horniny a horníků. Asi v jedné třetině každé šachty odbočuje ještě menší šachtice zakončená komínem. U jeho paty byl zapálen oheň, který ohřál vzduch a tím se docílilo proudění umožňující odvětrávání štoly. Délkové míry jsou na plánu vyznačeny v jednotkách estados es mina (1 estado = 1,98 metru). Popis a všechny texty napsal Phendler ve španělštině, což byl jazyk asi nejbližší Rudolfu II., který prožil mládí na dvoře španělského krále Filipa II. Hlavní nápis uprostřed svitku je bohatě zdoben ornamentem. Nahoře ve středu drží dva okřídlení lvi erb panovníků, andílek napravo drží český znak, nalevo pak znak uherský. Nápis v českém překladu hlásá: “Věrné vyobrazení průkopu Jeho Veličenstva císaře z řeky Vltavy až do starého parku v celé své rozsáhlosti”. Za pravým okrajem plánku je tabulka stavu prací pro období mezi 1.1.1589 (kdy bylo hotovo 370 estados de mina) a 1.1.1593 (kdy zbývalo posledních 18 estados de mina), uvádí k počátku každého pololetí délky vyražené a nevyražené části štoly. Průměrný měsíční postup byl 8,3 metrů, nejrychlejší 15,3 metrů v pololetí 1589, nejpomalejší o tři roky později 4,3 metru. V plánu je vidět i to, že z pěti původně založených šachet byly provedeny pouze čtyři – u třetí se totiž v hloubce 15 metrů narazilo na tak silný přítok vody, že se od dalšího hloubení (k úplnému prohloubení chybělo asi 23 metrů) muselo upustit.Voda působila značné obtíže i při ražení úseku pod belvedérským svahem, navíc bylo třeba bojovat i s vlastnostmi horniny – ve vzdálenosti asi 85 metrů od vtoku byla podepírána vysokou výdřevou v délce 23 metrů. Ale již asi o 16 metrů dále, blíže páté šachty, byla naopak skála zase tak tvrdá, že ji bylo nutno rozpojovat ohněm. Rozměry štoly byly asi 3,5 x 2,2m. Hloubky šachet se pohybovaly od 33 do 39 metrů. Při ražení štoly se pracovalo ze dna každé šachty na obě strany, takže havíři postupovali vždy proti sobě. K první prorážce došlo v úseku mezi vyústěním štoly do obory a první šachtou ve vzdálenosti 160 metrů od vyústění. Datum prorážky není v plánu udáno. V úseku na straně belvedérské mezi vtokem a pátou šachtou došlo k prorážce 27. června 1589 ve staničení 862,6 metrů, v úseku mezi druhou a třetí šachtou byla prorážka 26. srpna 1589 ve staničení 300,6 metrů, v úseku mezi čtvrtou a pátou šachtou 14. července 1590 ve tři ráno a v úseku mezi druhou a čtvrtou šachtou dokonce až 17. července 1593. V roce 1592 Převzal vedení prací po Lazaru Erckerovi vrchní hormistr Van der Vam Kajas, který je také dokončil v roce 1593. Stavba tedy trvala 10 let. Na začátku štoly na břehu řeky byl vybudován domek pro poddůlního tzv. havírna. Jsou v něm instalována stavidla pro regulaci průtoku vody štolou. Vyústění ve Stromovce je pod bosovaným portálem se znakem Rudolfa II. a letopočtem 1593. Nedaleko havírny je portál, jímž lze vstoupit do štoly “suchou nohou” štolou boční. Navazovala na dřevěný chodníček ve výši dvou metrů nad úrovní štoly hlavní. Vyvážely se tudy kaly a nečistoty ve štole usazené. Problémem zachování štoly byla výdřeva a větrající horniny. Shnilým dřevem byla v průběhu staletí štola ucpávána a byla i často neprůchodná. Proto bylo v 18. století rozhodnuto nahradit výdřevu vyzdívkami. Ty byly často opravovány, naposledy v osmdesátých letech tohoto století podnikem Geoindustria. Za války nechali nacisté štolu zasypat, obávali se náhého vpádu útočníků do stromovky právě z této štoly. V padesátých letech tohoto století bylo dno štoly vydlážděno žlabovkami, takže při nízkém stavu vody je štola v celém průběhu dobře průchodná..