Palác stojí na místě románského dvorce, přebudovaného ve 14. stol. v palác. Ten byl r. 1713 přestavěn J. V. Gallasem v reprezentativní sídlo Gallasů. Architektem byl J. B. Fischer. R. 1945 byl palác zkonfiskován a od té doby zde je Archiv hl. m. Prahy. V l. 1978 a 1994 byla provedena rekonstrukce.
Již dříve byl na této důležité křižovatce dávných cest středověku (Královská cesta a trasa směr Vyšehrad) vystavěn románský dvorec. Jeho nepatrné pozůstatky jsou ve sklepních prostorách dnešního paláce. Jeden z největších palácových objektů ve městě je pokladničkou pražské architektury. Nad částečně románským sklepením stojí zdi domu gotického, horní patra jsou z období renesance. Celý objekt má na 99 sálů a místností, součástí byl dvorce byl i goticky přestavěný kostel Panny Marie na Louži. Jeho věž byla na Mariánském náměstí až do r. 1791. Interiéry jsou mimo jiné zdobeny freskami od Carla Carloneho, schodiště a Neptunova kašna naproti hlavnímu vchodu od M. B. Brauna. Určitě si prohlédněte alespoň fresky hlavním schodišti, hned při vstupu z Husovy ulice. Ta největší (nad horní podestou) představuje boha Helia. Na místě kostela byla kolem roku 1800 zřízena menší zahrádka, do jejíž zdi byla zasazena socha Vltavy od Václava Prachnera. Lidé ji ale přejmenovali na Terezku. Dnes je volně přístupná na Mariánském náměstí. Palác se následně stal z části činžovním domem, po vzniku republiky v něm byly krátce umístěny kanceláře ministerstva financí. Po zapálení radnice v kvetnu 1945 sloužil jako provizorní pracoviště Archivu hlavního města Prahy. Reprezentační prostory jsou nadále využívány pro koncerty, výstavy a jiné kulturní akce.
Mass, Turyna Petr, 30.5. 2005
Zmíněný románský dvorec byl přebudován ve větší palác ke konci 14. století, v průběhu následujících 200 let často měnil majitele (a podle toho i svůj název). Tak začátkem 17. století přichází do vlastnictví rodu Kinských – Vilém Kinský byl však r. 1634 (společně s Albrechtem z Valdštejna) zavražděn a dům přechází pod císařského generála Matyáše Gallase. Jeho vnuk začal na přelomu 17. a 18. století skupovat domy v okolí, aby zde mohl vybudovat palác vskutku majestátních rozměrů. Práce prováděl architekt Mark Antonio Canevale, ale od roku 1713 vedl další úpravy architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu.
Mass, Turyna Petr, 30.5. 2005
