Minice

Masner. Další pracovník kralupského muzea akademický malíř Josef Holub nakreslil pečlivě plánek celého hradiště. Výsledek jejich práce byl uveřejněn ve druhém čísle vlastivědného sborníku krajinského muzea, roč. 1935. Autor článku P. F. Masner došel k závěru, že hlavní osídlení spadalo do 1. tisíciletí př. n. l. Povrchovým sběrem získal keramiku kultury knovízské a bylanské. Kupodivu nezachytil kulturu halštatskou, která je zde nejčastější. Místo bylo pro hradiště kdysi vybráno pro svou vyvýšenou polohu. Je chráněno po značné délce svahy, které strmě spadají do údolí, a bylo obehnáno hradbami. Zbytky valů jsou patrné dodnes. Na jižní straně nad Rusavkami se ještě v některých místech zachovaly zbytky kamenných základů hradeb. Vchod na hradiště byl z východní strany, kde byl svah nejmenší. Záhadou zůstává, kde obyvatelé hradiště brali vodu. Zajímavý údaj přinesl výše uvedený článek, ve kterém se uvádí, že v roce 1913 navštívila lom pod hradištěm hraběnka Černínová ze zájmu o svůj bývalý majetek. Přítomným kameníkům a minickému strážníkovi Jaroslavu Červenkovi ukázala plánek, na kterém byl zakreslen vodovod převádějící vodu od kapličky sv. Gotharda až na hradiště. Vzdálenost mezi oběma místy je asi 1,5 km. Měřením pomocí teodolitu bylo zjištěno, že od kapličky sv. Gotharda ke hradišti je mírný spád. Voda mohla být přiváděna dřevěným žlabem. Dnes však v okolí sv. Gotharda žádné prameny nejsou. Na mapě nakreslené mistrem Holubem je zakreslena na východní straně hradiště studna. Je možné, že v roce 1935 byly ještě patrné její zbytky, dnes ji již nelze najít. K serióznímu archeologickému výzkumu bylo přikročeno až v roce 1970. Když poprvé tuto vrcholovou plošinu navštívil pracovník Národního muzea Dr. Miloslav Slabina, nalezl zde jenom pole státního statku bez jakýchkoliv známek pravěkého osídlení. Pozemek bývalého hradiště byl dlouhá léta v majetku sedláků Důrasových z Minic a v době kolektivizace byl majitelům odebrán. Vrstva ornice je tu vesměs slabá, takže při orání musel pluh zachytávat za pravěké objekty. Směrem k jižnímu okraji, kde byly valy, se tloušťka ornice zvětšuje na několikanásobek. Již první sondy zkusmo položené na nejvyšším místě byly dost bohaté na nálezy. V pravěké keramice převažovaly nálezy kultury halštatské. Z dlouholetého archeologického výzkumu vyplynulo, že minické hradiště vzniklo v mladší až pozdní době halštatské, snad v 7. až 6. stol. př. n. l. Obydleno bylo jenom krátce, a možná vůbec ne. Archeologové se domnívají, že místo sloužilo jako kultovní středisko. V době příchodu Slovanů na naše území, tedy v 6. a 7. stol. n. l., bylo hradiště již více než tisíc let opuštěné. Při průzkumu hradiště bylo použito i moderních metod archeologické prospekce. Podpovrchové anomálie se zjišťovaly elektroodporovou metodou i protonovou rezonancí. V místech zjištěných nehomogenit a odlišných průběhů vertikální složky zemského magnetického pole pak byly zakládány sondy. Antropogenní vlivy byly zjišťovány chemickou fosfátovou analýzou. Některé sondy přinesly překvapení. Tak např. obrácená stratigrafie, kdy střepy starší kultury se nalézaly výše a mladší pod nimi. Příčinou bylo přemísťování zeminy při stavbě hradiště a příslušných násypů. Nalezly se i nádoby točené na kruhu a provrtané korále. V obou případech však šlo o import. Překvapením byl i objev hlubokého příkopu táhnoucího se napříč hradištěm. Je 60 m dlouhý, 6 m široký a 3 m hluboký. V jeho výplni se našly stopy dvou požárů dřevěného opevnění. Zajímavé je zjištění, že po celou dobu archeologického výzkumu, který trval 19 let a byl předčasně pro nedostatek finančních prostředků ukončen, se nenašla žádná stopa po pohřebišti. Podle P. F. Masnera mělo být pohřebiště na dolním poli pod hradištěm. Několik sond položených při výzkumu do těchto míst to však nepotvrdilo. Nebyl nalezen ani jeden hrob. Minické hradiště bylo kdysi zničeno za dnes neznámých okolností. Po posledním požáru již zřejmě nebylo obnoveno..