Kotěrova vila

p. 1542/6 v Hradešínské ulici. Stavba, která kombinuje režné zdivo s hrubou omítkou, je dnes památkově chráněna. Vila patří do období Kotěrovy racionální moderny, vyznačující se přísnou stavební logikou, tvarovým zjednodušením a omezením dekorativního detailu na geometrizované prvky a prosté povrchové materiály. Dům je složen z prostých kubických objemů. K patrovému bloku je pak připojen věžovitý rizalit a nižší část je ukončena terasou. Vnitřní dispozici domu Kotěra účelně rozčlenil na tři celky. První patro obsahovalo architektovu pracovnu a ateliér. Kotěra navrhl veškeré vnitřní zařízení a detaily a předem počítal také s umístěním uměleckých děl svých kolegů ze spolku Mánes, zejména sochařů Stanislava Suchardy a Jana Štursy nebo malíře Jana Preislera. Po Kotěrově předčasné smrti v roce 1923 zdědily dům jeho děti, které ho však již roku 1927 odprodaly židovskému právníkovi JUDr. Josefu Koeserovi. Roku 1939 dům koupila rodina dnešních vlastníků, kterým byl po roce 1948 zkonfiskován a rozdělen na několik bytů. V této podobě slouží k bytovým účelům i v současné době. Jan Kotěra se narodil 18. prosince 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho německé manželky Marie. Vychováván byl v německých školách nejprve v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopisk. Oba objevili jeho talent a stali se od roku 1894 mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění. Ve Vídni se mladý Kotěra seznámil s Josipem Plečnikem, Josefem Hoffmannem i Adolfem Loosem. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Pallazo Venezia v Římě. Tento pobyt spojený s cestami po celé Itálii, který Kotěra uskutečnil od února do června 1898, završil jeho učednická léta. Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil také Josef Gočár. V roce 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Zemřel po delší nemoci 17. dubna 1923 v pouhých 51 letech. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:

přestavba Červeného Hrádku u Sedlčan pro barona Mladotu ze Solopisk, Okresní dům a městské muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově, nový zámek v Ratboři, vila Tomáše Bati ve Zlíně, v Praze pak vlastní rodinná vila, vila sochaře Stanislava Suchardy, nakladatelství Mozarteum nebo Trmalova vila ve Strašnicích, v níž je nyní Kotěrovo centrum a muzeum. Posmrtně byla realizována podle jeho návrhu stavba budovy Právnické fakulty Univerzity Karlovy.