
Bývalá tvrz ve svahu nad Vltavou je dnes zámeček dvojkřídlé dispozice s věží ve spoji těchto křídel. Dvůr je sice uzavřen do tvaru písmene U, třetí křídlo však nelze k zámku přičítat. Zbraslavští opaté zde měli letní sídlo, v současné době jej využívá Hydrometeorologický ústav. K zámku se asi nejpohodlněji dostanete ze zastávky busu 165 (Na Šabatce).
R. 1304 získal část Komořan zbraslavský klášter, jemuž tu Václav II. daroval dvůr. Týž klášter získal později i zbývající část Komořan, ale za husitské revoluce mu komořanské dvory i vesnici zkonfiskovali Pražané. Z období záboru Komořan nemáme o této vsi téměř žádné zprávy, až teprve k r. 1436 zapsal král Zikmund jeden dvůr Matějovi Vědotovi z Moštěnic, jehož manželka hospodařila na tomto statku ještě r. 1454. Hlavní komořanský dvůr zastavil Jiří Poděbradský r. 1470 Václavovi Ojířovi z Očedělic a plné století se v jeho držení střídali různí zástavní držitelé. Když v r. 1589 vyplatil zbraslavský klášter Komořany, prodal je dědičně místosudímu Českého království Václavu Šturmovi z Hyršfeldu. V kupní smlouvě je také první zmínka o komořanské tvrzi, kterou patrně postavili předchozí uživatelé. (Václav Šturm z Hyršfeldu se již podepisoval „seděním na Komořanech“, což může předpokládat existenci tvrze). Po Václavově smrti (1595) získal Komořany jeho syn Adam Šturm z Hyršfeldu. Ten r. 1607 prodal komořanskou tvrz s poplužním dvorem Adamovi Radnickému ze Zhoře, který však již v následujícím roce postoupil všechna práva ke zdejšímu majetku své matce Dorotě Radnické. Ani nová majitelka nedržela tuto vesnici dlouho a r. 1612 prodala statek Komořany s tvrzí a poplužním dvorem, dvě selské usedlosti i s příslušenstvím bratrovi bývalého majitele Jáchymovi Šťastnému Šturmovi z Hyršfeldu a jeho manželce Magdaléně z Vrchovišť. Jáchym se však zúčastnil stavovského povstání, a proto byl r. 1622 odsouzen k propadnutí dvou třetin majetku. V r. 1622 byl tento statek postoupen zbraslavskému klášteru jako náhrada za neplacený nájem komořanských luk, jichž od r. 1556 užíval královský dvůr. R. 1638 pak byly Komořany dědičně postoupeny zbraslavskému klášteru, s jehož statky sdílely další osudy až do zrušení kláštera. Je pravděpodobné, že komořanská tvrz byla nedlouho před r. 1742 barokně přestavěna na zámek, který sloužil jako letní sídlo zbraslavských opatů a který vstoupil mimoděk také do dějin hlavního města. Stal se totiž 2. července 1742 místem jednání mezi obléhateli Prahy francouzským maršálem Belleislem a bavorským vévodou na straně jedné a hr. Königseggem a knížetem Esterházym jako zástupci Marie Terezie na straně druhé. Francouzský velitel žádal o volný odchod vojáků obklíčených v Praze, ale jednání nebylo úspěšné. Podle některých historiků umění měl tento přestavěný objekt čtyři křídla kolem ústředního dvora, z nichž se zachovala jen dvoukřídlá jednopatrová budova zachovávající částečně původní dispozici tvrze s věží ve styku obou křídel. Na fasádě věžního zdiva se dodnes zachovala renesanční rustiková sgrafita. Půdorys kaple uvnitř zámku je čtvercový a kaple je zaklenuta valenou klenbou s lunetami. Na jejích stěnách byla r. 1765 provedena štuková ornamentální výzdoba s nástěnnými symbolickými obrazy. Z tohoto období stavebních úprav je patrně také oltář s kopií Zbraslavské madony. Pozdější oprava věže a některých dalších částí zámku z poslední čtvrtiny 19. století je provedena v novogotickém stylu.
Statek totiž před dávnými dobami duchovní, ale přes sto let v držení zástavních pánů, stal se dědictvím zpupným, když byl opat Antonín (r. 1589) dvůr poplužný v Komořanech s vinicí, ostrovem, a jiným příslušenstvím dšdičně prodal Vácslavu Šturmovi z Hyršfeldu, místosudímu kr. Č.,11) který byl také pánem na Sluhách. Po jeho smrti († r. 1595) dostaly se Komořany za díl mladšímu jeho synu Adamovi. V těch dobách se již tvrz zdejší připomíná, buď že ji Vácslav anebo synové jeho postavili. Roku 1607 prodal Adam tvrz Komořany, dvůr poplužný, ovčín, vinici v nově vysazenou a chalupy při dvoře Adamovi Radnickému ze Zhoře, ale tento jsa špatného zdraví, přenesl všechna práva svá r. 1608 na Dorotu Radnickou ze Zhoře, mateř svou. Tato držela statek dotčený až do r. 1612 a tu jej teprve prodala Jáchymovi Šťastnému Šturmovi z Hyršfeldu a Mandaléně Šturmové z Vrchovišť manželům. Súčastniv se Jáchym povstání, odsouzen r. 1622 dvou třetin jmění svého. Statek jeho Komořanský zabrán a postoupen l. 1622 klášteru Zbraslavskému za plat nájemný témuž klášteru zadržený z luk jeho Zbraslavských, jichž král. dvůr od l. 1556 pro konice své užíval; potom témuž klášteru dědičně jest ponechán r. 1638 dne 12. ledna. Od té doby patřily Komořany k panství Zbraslavskému. Roku 1742 jednalo se tu o příměří mezi francouzským maršálkem Bellisle a vyslanci královny Marie Terezie, ale bez žádoucího výsledku..