
Jedná se o novogotickou stavbu z let 1908 až 1911 stojící u metra Vltavská. Vzhled kostela (zejména dvojice věží) je částečně převzatý z Týnského chrámu.
Zvonice jsou zakončeny obloučkovým vlysem a nárožními konzolami, nesoucími věžičky kolem osmibokých jehlanových střech. Ve středním poli průčelí je soustředěná umělecká kamenosochařská výzdoba exteriéru - např. předstupující předsíň se sochami sv. Ludmily a sv. Václava od Františka Přítele, štít se sochami sv. Cyrila, Antonína Paduánského a Metoděje podle sochaře Štěpána Zálešáka aj. Interiér je pojat jako trojlodní hala, zaklenutá na dvě řady pískovcových pilířů křížovou klenbou. Západní kruchta je nesena dvojicí lomených arkád. Ve stylizaci uměleckých a uměleckořemeslných prvků výzdoby interiéru lze spatřovat secesní vlivy. Památkově chráněný od 26. 8. 2015..
O betlém byl zájem v zahraničí (USA, Španělsko, Japonsko), ale pro české prostředí ho zachránil první místní farář kostela P. Silvestr Hrnčíř, který jej v roce 1923 zakoupil a umístil ho do zvláštní kaple..
V celkovém rozvrhu stavby i v řadě detailů byl architekt inspirován mnohými českými i zahraničními předlohami. Kamenický vynikající vstupní portikus je naopak jeho vlastním dílem. Prvním farářem se stal arcibiskupský notář P. Silvestr Hrnčíř, jenž se zasloužil o povýšení farní expozitury v Praze VII. na faru a pečlivě dbal o dokončení výtvarné výzdoby interiéru. Také se zasloužil o záchranu unikátního Českého (Slovanského) betléma, který umístil do zvláštní kaple..