© Petr Turyna 02/2004
Novogotický trojlodní halový kostel se dvěma věžemi v západním průčelí, s předstupujícím presbytářem a trojapsidálním závěrem. Vybudovaný podle vzoru Týnského chrámu na Staroměstském náměstí. Západnímu průčelí dominuje dvojice hranolových věží se zvonicemi v horních patrech. Zvonice jsou zakončeny obloučkovým vlysem a nárožními konzolami, nesoucími věžičky kolem osmibokých jehlanových střech. Ve středním poli průčelí je soustředěná umělecká kamenosochařská výzdoba exteriéru - např. předstupující předsíň se sochami sv. Ludmily a sv. Václava od Františka Přítele, štít se sochami sv. Cyrila, Antonína Paduánského a Metoděje podle sochaře Štěpána Zálešáka aj. Interiér je pojat jako trojlodní hala, zaklenutá na dvě řady pískovcových pilířů křížovou klenbou. Západní kruchta je nesena dvojicí lomených arkád. Ve stylizaci uměleckých a uměleckořemeslných prvků výzdoby interiéru lze spatřovat secesní vlivy. Památkově chráněný od 26. 8. 2015.
Základní kámen byl položen a posvěcen 25. října 1908, stavba probíhala v letech 1908 - 1911; vysvěcen byl až v roce 1914 pražským arcibiskupem kardinálem Lvem Skrbenským z Hříště. Vystavěn podle projektu architekta Františka Mikše; stavební práce byly svěřeny staviteli Josefu Vaňhovi. V celkovém rozvrhu stavby i v řadě detailů byl architekt inspirován mnohými českými i zahraničními předlohami. Kamenický vynikající vstupní portikus je naopak jeho vlastním dílem. Prvním farářem se stal arcibiskupský notář P. Silvestr Hrnčíř, jenž se zasloužil o povýšení farní expozitury v Praze VII. na faru a pečlivě dbal o dokončení výtvarné výzdoby interiéru. Také se zasloužil o záchranu unikátního Českého (Slovanského) betléma, který umístil do zvláštní kaple.
|
Přihlášení |
