Zatopený lom na těžbu železné rudy z konce 19. století. Lomové dobývání bylo brzy nahrazeno hlubinným dolováním. V roce 1914 měl důl šachtu hlubokou 176 m a dlouhou 700 m. Vytěžená ruda se elektrickou dráhou odvážela do Nučic. Za 1. republiky byla těžba na dole zastavena.
Zbytky dobývky rudy jsou volně přístupné, avšak průzkum na mnoha místech komplikuje hustý porost. Ležel na jihozápad od obce a náležel k Nučickému revíru. Je tu hezké prostředí a příjemný hostinec. Odtud se vydáme Karlštejnskou ulicí nahoru a za železničním přejezdem se dáme doprava do ulice Na Škrobech. Projdeme kolem zástavby a po chvilce uvidíme po levé straně začátek smrkového lesíka. Sejdeme svah a téměř na začátku narazíme na zatopený důl. Od něj pokračujeme podélnou jámou až na konec, kde si všimneme zbytku nějakého betonového přístřešku. Dál už je jen skládka a pole, přes které to můžeme vzít až na cestu vedoucí do Rudné.
Ladislav Šingovský , 3.4. 2011
Koncem 19. a začátkem 20. století přišla do Jinočan těžba železné rudy. Jinočany měly důl zvaný Škroby. Ležel na jihozápad od obce a náležel k Nučickému revíru. Ten patřil Pražské železářské společnosti. Kutat se zde začalo v roce 1845 a těžit od roku 1856. Nejprve to bylo lomové dobývání, ale brzy bylo zahájeno dolování hlubinné. Důlní pole bylo otevřeno jámou v ložisku, dlouhou 165 m s těžním strojem. Největší rozmach těžby železné rudy spadá do začátku 20. století v době před 1. světovou válkou. V roce 1914 měl důl šachtu hlubokou 176 m a dlouhou 700 m. Zaměstnáno zde bylo 140 horníků, kteří pracovali na tři směny. Vytěžená ruda se elektrickou dráhou odvážela do Nučic. Obsahovala až 37% železa. Za 1. republiky byla těžba na dole zastavena. Procento železa ve vytěžené rudě bylo nízké. Po roce 1945 byl důl znovu otevřen, ale v roce 1964 musel být zlikvidován, neboť byl velice ztrátový.
Čerpáno z oficiální internetové stránky obce Jinočany., 2.4. 2011