© Petr Turyna 02/2005
Pozůstatky první lanové dráhy v Praze jsou dodnes k vidění v horní části příkrého svahu nad nábřežím Kapitána Jaroše, přímo před Letenským zámečkem. Dráha to byla poměrně krátká, vedla od ústí tunelu pod Letnou šikmo vzhůru svahem až ke konečné Křižíkovy elektrické dráhy. Provoz zahájila roku 1891, o něco později ji následovala velice podobná lanovka na Petřín, se kterou měla mnoho společného. Obě fungovaly na principu vodní převahy (od tohoto systému se brzy upustilo - narozdíl od Petřína není na Letné tolik zdrojů vody a provoz dráhy jí odčerpával přílišné množství - kvůli stížnostem z okolních domů byla Křižíkem r. 1903 převedena na eletrický pohon), na obou tratích jezdily stejné vozy. Lanovka na Letnou byla dvoukolejná s rozchodem 100 cm. Ve své délce 109m překonala výškový rozdíl 38,3 metrů s maximálním sklonem 370 ‰. V ose kolejí proto byla ozubnice, která pomáhala s brzděním a regulací rychlosti vůbec. Takto sloužila až do roku 1916. Po deseti letech bylo těleso dráhy přemontováno v zastřešený eskalátor. Jeho provoz (50h/jízda) byl však až na velké akce (derby pražských S) ztrátový a vydržel jen do roku 1937. Pozůstatky spodní stanice byly definitivně zničeny spolu se stavbou Letenského tunelu a protkáním svahu chodníčky, horní část postupně zarostla.
