Housle
© Jiří Špaček 04/2016
První dochovaná zpráva o vesnici Lysolaje pochází z r. 1225. Území patřilo do majetku panovníka a Přemysl Otakar I. ho věnoval kapli sv. Václava při kostele na Pražském hradě. K Praze byla původně samostatná obec připojena r. 1968 a začleněna do městského obvodu Praha 6. Od 24. listopadu 1990 jsou Lysolaje samostatnou městskou částí Praha-Lysolaje.
Přírodní památka Housle začíná u kaple Panny Marie Sedmibolestné (viz samostatné heslo) nad pramenem Lysolajského potoka, zvaného Zázračná studánka nebo Zázračná voda. Od autobusové zastávky Lysolaje s obratištěm stačí sejít do údolí potoka, kterým prochází modrá turistická značka. Po několika krocích se za zátočinou objeví kaple s pramenem. Odtud také pokračuje naučná stezka po dně hluboce zaříznuté a slepě končící rokle, která je vybavena informačními panely.
Přírodní památka Housle zahrnuje hluboce zaříznutou erozní rokli západně od místní části Lysolaje na území jejího katastru. Celá přírodní památka má výměru 3,8176 ha; rozkládá se v nadmořské výšce 290 - 310 m, je 20 až 30 m hluboká a necelý kilometr dlouhá. ...Z jejích okrajů je možný výhled do jiných částí Prahy. Housle byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1982. Důvodem byla především snaha zachovat významný geomorfologický útvar a zároveň útočiště pro řadu živočišných druhů, zejména hmyzu. Později byla zřízena po dně rokle naučná stezka, podél které byly rozmístěny informační tabule o fauně, flóře a historii památky. Turisticky není jako naučná stezka značena, neboť vede jen po dně rokle, která slepě končí, a návštěvník se musí vrátit stejnou cestou. Pouze po její úvodní části vede souběžně modrá značka, která u 4. zastavení odbočuje vlevo do stráně a pokračuje po horním okraji rokle. Romantická asi 25 m široká a 20-30 m hluboká rokle se zařezává do křídových a proterozoických hornin. Je tvořena převážně pískovcem a částečně opukou a břidlicí. Chráněným územím neprotéká trvale žádný vodní tok, na pískovcových skalách místy roste vřes, stromy tady byly vysazeny uměle. Rokle končí strmou skalní stěnou. V minulosti před zalesněním se zde nacházelo největší naleziště chráněné třešně křovité na území Prahy. V současnosti zde přežívá několik posledních exemplářů na okraji lesa. Pískovcová rokle postupně zarůstá stromy, které se usazují v puklinách skalních stěn, roztahují je a zrychlují erozi. Z pískovce později vzniká písek, který se mísí s humusem, čímž vzniká živná půda pro další rostlinné druhy. Jedno místo rokle bývalo proto využíváno místními obyvateli jako pískovna, později byl na něm zřízen sad, který je též zastávkou naučné stezky. Ještě před 200 lety roklí vodní tok protékal. Skládal se z drobných pramínků, které níže vytvářely Lysolajský potok. Nyní je vodní zdroj podchycen a koncentrován do tzv. Zázračné studánky pod kaplí. Pramen má vydatnost od 3 do 6,5 l/sec. a až do 90. let 20. století byl využíván jako zdroj vody pro Lysolaje. Teprve poté byla celá městská část komplexně připojena na městský vodovod. Voda z pramene je však stále velmi kvalitní a návštěvníky vyhledávaná. Výsledky pravidelně prováděných rozborů jsou u pramene vyvěšovány. V některých částech rokle se ještě v první polovině 20. století konala ochotnická divadelní představení.
