Branický most

Nepřehlédnutelné těleso nejdelšího železničního dvoukolejného železobetonového mostu Evropy překračuje svou délkou 910 metrů vltavský tok, železniční trať Praha – Plzeň a Praha – Vrané n. Vlt, tramvajovou trať do Modřan, řeku strakonické výpadovky a modřanskou silnici. Silně předimenzovaná stavba z padesátých let je známá především „nuceným nasazením“ filozofů, lékařů, právníků (zkrátka vzdělaných lidí, kterých se tehdejší režim obával nejvíce) do dělnických a pomocných profesí. Most o 15 polích s rozpětím 53,5 m tvarem lehce připomíná obrácené písmeno S. Západním obloukem končí před chuchelským (též dvoukolejným) tunelem. Uprostřed tohoto oblouku byla vystavěna odbočka na uvažované protažení trati dalším tunelem, jenž měl být vyhlouben pod Barrandovem směrem na Prokopské údolí. Osud mostu předznamenal fakt, že dlouhodobě nebyla ujasněna koncepce využití trati po něm vedoucí, stejně tak i absence projektu mostu před začátkem její výstavby. Projekt se dotvářel až později. Tak se stalo, že dlouhá léta po dostavení byla tato masivní stavba nevyužívána – nakonec byla využita pouze jedna kolej 14m širokého mostu! I dnes slouží zejména nákladní dopravě, ale nejčastěji ji využívají místní jako mamutí „lávku pro pěší“. Pro ty je uprostřed mostovky vytvořen chodníček chráněný po obou stranách plotem – dnes v žalostném stavu. Pokud si chcete most projít i mimo oficiální chodníček, doporučuji ostražitost – části mostovky totiž chybí.