
Památník Lidice stojí na pietním území, které bylo vytvořeno na prostoru někdejší obce zničené nacisty dne 10. června 1942 jako odplata za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, i když obyvatelé této obce s činem neměli nic společného. Pietní areál leží jižně při silnici I/61 spojující Kladno s dálnicí D7. Po r. 1947 byla o něco dále na západ založena nová obec Lidice. Směrem od Makotřas sem přichází zelená turistická značka, která pokračuje dále do Buštěhradu a Zákolan.
V roce 1969 se rozhodla vytvořit bronzové sousoší lidických dětí, které mělo být zároveň vnímáno jako Pomník dětským obětem války. Vytvořit 82 dětských soch v mírně nadživotní velikosti jí trvalo dvě desetiletí. Ateliér, kde pomník vznikal, za tu dobu navštívily desetitisíce lidí z celého světa. Spontánně se začaly sbírat finanční prostředky na realizaci sousoší, které již tehdy oslovovalo každého, kdo ho spatřil. V březnu 1989 dokončila autorka dílo v sádře, avšak z vybraných finančních darů nikdy nic nedostala. První tři sochy tak nechala odlít do bronzu ze svých vlastních úspor. Bohužel na podzim roku 1989 nečekaně zemřela. Své životní dílo tak spatřila umístěné v Lidicích jen ve své vlastní představě. Od roku 1990 pokračovali v úsilí o odlití památníku do bronzu její druhý manžel Jiří Václav Hampl (1929-2022), její dcera Sylvia Klánová (*1959), paní Anna Nešporová z Lidic a spolky v Praze a v Plzni za tímto účelem založené. Na jaře 1995 byla na vyznačeném terénu zhotovena betonová podstava obložená žulovými deskami a poté přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Ke svým matkám do Lidic se navrátilo prvních 30 dětí v bronzové podobě. Od léta 1996 se s různým časovým odstupem instalovaly další jednotlivé sochy. V té době se však přestalo dařit získávat finanční prostředky a realizace díla byla ohrožena. Záchrana přišla ze zcela nečekané strany, totiž z Dánska, a to se málo ví. O pozoruhodném díle se dozvědělo město Albertslund. Toto třicetitisícové město je součástí kodaňské aglomerace a leží asi 15 km západně od centra dánské metropole. Původně tu byl jen stejnojmenný statek, který údajně založil emigrant, který sem prchl v době Velké francouzské revoluce. Město Albertslund dokázalo zorganizovat úspěšnou sbírku, která stačila na odlití asi 30 soch a umožnila tak dokončení díla. Posledních sedm bylo odhaleno v roce 2000 v den výročí lidické tragédie, tedy 10. června. Nyní se tu do údolí a na hrob svých otců, bratrů a dědů dívá 42 dívek a 40 chlapců zavražděných v roce 1942. Přesně podle přání autorky pomníku, akademické sochařky Marie Uchytilové (1924-1989) a naplnila se její slova
„Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň
jako varující symbol miliónů zavražděných dětí
v nesmyslných válkách lidstva. Po sochách posílám poselství srozumění národům
Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům…“
Tím však těžký zrod ojedinělého díla neskončil. V listopadu 2010 byla ze sousoší ukradena neznámými pachateli bronzová socha holčičky o výšce cca 1 metru, která byla umístěna vpravo v popředí. To značně pobouřilo veřejnost a ihned byla založena sbírka, která byla velmi úspěšná. Na jejím základě bylo možné znovu sochu odlít do bronzu z originálního modelu a osadit na původní místo. O to se bez nároku na odměnu zasloužil sochař-restaurátor Oldřich Hejtmánek (*1943). Obnovené sousoší bylo odhaleno 17. ledna 2011, tedy v den nedožitých 87. narozenin autorky. Pachatelé krádeže nebyli nikdy dopadeni. Velký dík patří všem, kteří myšlenku díla sochařky Marie Uchytilové a realizátora sousoší v bronzu Jiřího V. Hampla (1929-2022) morálně a finančně podpořili. Marie Uchytilová-Kučová (17.1.1924 – 16.11.1989) prožila dětství a studentská léta v Plzni, kde studovala sochařství u prof. Otakara Waltera. V letech 1945–1950 byla posluchačkou Akademie výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Španiela (obor medailérsko-sochařský), poté byla profesorkou sochařství na odborné výtvarné škole v Praze. Je autorkou velkého množství plastik, portrétů a medailí. Vytvořila sochu Barunky pro Českou Skalici a její jednokorunová mince ženy sázející lipovou ratolest byla naším nejdéle obíhajícím platidlem. Od roku 1969 pracovala nepřetržitě na Památníku dětských obětí války, prvním svého druhu na světě. Zemřela náhle na srdeční infarkt 16. listopadu 1989 v předvečer sametové revoluce. Pamětní síň se sochařskou a medailérskou tvorbou Marie Uchytilové, kralovické rodačky, je umístěna v Muzeu a galerii severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Tam její manžel také původně umístil originál sádrového modelu celého díla. V netemperovaném chrámovém prostředí však dílo rychle chátralo a bylo proto přemístěno do moderních prostor Památníku 2. světové války v Hrabyni. Dne 28. října 2013 udělil prezident republiky Miloš Zeman akademické sochařce Marii Uchytilové za její celoživotní dílo státní. vyznamenání in memoriam Medaili Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti umění. Dne 17. ledna 2014 obdržela též in memoriam Čestné občanství obce Lidice..