městský špitál a chudobinec u sv. Bartoloměje

Novoměstský špitál s pozdně gotickým kostelem sv. Bartoloměje byl zřízen v roce 1505 při raně středověké cestě spojující knížecí sídlo na Vyšehradě s osídlením na místě později založeného Starého Města pražského. Jeho správa byla svěřena dvěma voleným úředníkům, novoměstským konšelům Štěpánovi Huncledrovi a Janu Rozvodovi, kteří vedli správu až do roku 1514. V této době byl k novému špitálu správně přičleněn starší špitál u sv. Alžběty, který stával nedaleko ústí Botiče do Vltavy už od roku 1364. Špitály byly financovány díky četným odkazům hotovosti a dalšího majetku novoměstských měšťanů, od založení do roku 1518 je jich zaznamenáno 52. Po roce 1547 byl oběma špitálům na nějaký čas pro účast Nového Města na stavovském odboji zabaven majetek. Za švédského obléhání Prahy v roce 1648 byl špitál poškozen a jeho majetek byl zpustošen. Na konci 17. století a v průběhu 18. století byl špitál přestavován a rozšiřován. Roku 1773 byl barokně přestavěn i kostel sv. Bartoloměje. V roce 1784 byl špitál i kostelík na základě patentu Josefa II. uzavřen. Na nějaký čas sloužil areál jako ústav pro choromyslné, brzo však byl ústav přenesen do bývalého kláštera u nedalekého kostela sv. Kateřiny. Na počátku 19. století zde byl zřízen městský chudobinec. Ten brzy přestal kapacitně dostačovat, v roce 1884 byl proto zbořen kostel a na jeho místě byla postavena novorenesanční dvoupatrová trojkřídlá budova podle návrhu architekta Josefa Srdínka. Za první světové války zde byl lazaret a po válce od roku 1921 znovu chudobinec. Uzavřen byl v roce 1928. Dnes v areálu sídlí Ministerstvo spravedlnosti ČR. Areál je památkově chráněný od roku 1958.