
Starobylá ves Zbraslav na soutoku Vltavy a Berounky je prvně zmíněna r. 1115 jako jedna z 25 vesnic, které byly věnovány nově založenému klášteru benediktinů v Kladrubech. V r. 1292 Václav II. ve Zbraslavi na místě původního královského dvorce založil klášter cisterciáků Aula Regia, jehož chrám založený r. 1297 měl sloužit jako královské pohřebiště. Klášter byl zrušen r. 1785 Josefem II. a přešel do soukromých rukou.
Ves byla r. 1967 povýšena na město Zbraslav nad Vltavou, ale již r. 1974 se stala součástí hl. m. Prahy v rámci obvodu Praha 5. V r. 1990 vznikla městská část Praha-Zbraslav, která zahrnula i sousední ves Lahovice. Nyní tvoří jižní okraj Prahy na levém břehu Vltavy. Na pravém břehu leží jen místní část Závist se zbraslavským nádražím na trati 210 z Prahy do Davle a dále do Čerčan nebo Dobříše.
Ze zbraslavského náměstí stoupá červená značka kolem vyhlídkového altánu či glorietu, zvaného Karlův stánek, na návrší Havlín s kostelem sv. Havla a hřbitovem. Za kněžištěm kostela se nachází bývalá kostnice, která byla v letech 2020-2021 upravena na kapli pro skleněný oltář, dílo zdejší rodačky Vladimíry Tesařové. Oltář si je možno prohlížet pouze zamřížovaným okénkem.
Pod ní je zobrazen sv. Havel s dalšími bratry benediktiny, který je vzýván jako pomocník nemocných s horečkou. Zároveň je patronem Zbraslavi a švýcarského kantonu Sankt Gallen. Při čelním pohledu vlevo od střední části jsou zobrazeni archanděl Michael jako patron vojáků a policistů, strážný anděl církve a Izraele, dále sv. Jan Křtitel a čeští světci sv. Ludmila, matka chudých, slepých a pomocnice vdov a sirotků, a sv. Jan Nepomucký jako patron kněží, zpovědníků, lodníků, vorařů a mlynářů stejně jako ochránce mostů. Na pravém křídle pak je sv. Terezie z Ávily, patronka misií, misionářů, karmelitek, zahradníků, letců, nemocných a Francie, dále sv. Antonín jako patron cestujících, horníků a pekařů, snoubenců, manželů a rodin, a dále následují tři čeští světci: sv. Vojtěch, sv. Václav a sv. Anežka Česká..
Úkolem městské části bylo zajistit vhodné místo pro skleněnou plastiku. Návrh byl přijat s nadšením a jako vhodný prostor byla zvolena bývalá kostnice, stojící vedle kostela sv. Havla na hřbitově. Na místě byl proveden archeologický průzkum. Kostnice byla zrekonstruována podle projektu jako památkově chráněný objekt. Musela být do ní zavedena elektřina a provedena oprava stropu, stěn i podlahy a také repase vstupních dveří. Paní Tesařová vytvořila plastiku a spolu se svými kolegy zajistila statickou konstrukci oltáře a jeho instalaci. Ke slavnostnímu otevření Skleněného oltáře pro Zbraslav došlo 20. prosince 2021. Skleněný oltář je možno shlédnout v otevíracích hodinách hřbitova a podle denní doby bude osvícen. Do kostnice s oltářem je však možno nahlédnout pouze zamřížovaným oknem. Je to jediná varianta povolená z bezpečnostních důvodů památkáři, neboť hřbitov s kostelem na Havlíně je poměrně odlehlé místo. Vladimíra Tesařová (*1958 Zbraslav) je proslulá česká sklářská výtvarnice. Její práce byly prezentovány na výstavách v Japonsku, USA, Itálii, Belgii nebo Kanadě. Velký úspěch sklidila na EXPO Sevilla ´92. Vytvořila velké skleněné plastiky pro bankovní domy v Praze a proslavily jí také skleněné oltáře. Jeden se nachází v kapli Panny Marie Bolestné ve Vatěticích u Hartmanic, dalším je oltář Nanebevzetí Panny Marie, který je možno zhlédnout v Domažlicích v severní kapli kostela téhož zasvěcení. Umělkyně vytvořila také skleněný oltář, skleněnou křížovou cestu, sochu svatého Vintíře, betlém a sochu Panny Marie pro poutní kostel sv. Vintíře v šumavské osadě Dobrá Voda. Její socha sv. Jana Nepomuckého na mostě přes řeku Otavu ve vsi Čepice u Sušice je od května 2011 největší skleněnou plastikou (1,75 m) tohoto světce na světě. Socha je oboustranná, prohlédnout si ji tedy mohou kolemjdoucí po mostě i vodáci z řeky. K dalším jejím dílům patří skleněná socha Ježíše Krista, zdobící kapli na Hůrce nedaleko Hartmanic nebo skleněná plastika rukou, do nichž spadá zázračný pramen v Hauswaldské kapli u Srní..