© Milan Caha 03/2009
Roku 1879 byly Královské Vinohrady povýšeny na město. Tehdy zde začal bouřlivý rozvoj, rychle rostly dnešní ulice Francouzská, Anglická a Bělehradská a jako centrum nového města vzniklo náměstí Míru (tehdy Purkyňovo náměstí). V roce 1893–94 na něm bylo postaveno kulturní a společenské centrum – Národní dům. Projekt novorenesanční stavby, významného díla historismu 19. století, je dílem architekta Antonína Turka. Plastiky nad hlavním vchodem – alegorie Nadšení a Ušlechtilosti – vytvořil Antonín Popp. V interiéru jsou plastiky Josefa Strachovského a malby Adolfa Liebschera. Byl zde divadelní sál, knihovna, tělocvična Sokola, sídlo místních spolků, restaurace, kavárna, a od roku 1913 první vinohradské kino Minuta. Národní dům ve své historii hostil mnoho slavných umělců – působila zde Pištěkova operní a operetní scéna, kabaret Červená sedma, v roce 1927 zde vystupoval básník Vladimír Majakovský. Po 2. světové válce zde byla domovská scéna Státního souboru písní a tanců. Roku 1955 budovu získaly Československé dráhy, a od roku 1959 se jmenovala Ústřední kulturní dům železničářů. Dnes se budova vrátila k původnímu názvu Národní dům.
