Založen kol. r. 1374 Janem Očkem z Vlašimi. V 15. stol. zanikl, obnoven r. 1574 jako útulek pro vysloužilé zaměstnance hradu. V l. 1733–37 přestavěn K.I.Dientzenhoferem. V r. 1784 upraven na kasárna. Od pol. 20.stol. slouží správě hradu.
Historie obydlení tohoto městiště sahá do pravěku. Intenzivní využití počíná v 9. století. V severovýchodním nároží se dochovalo zdivo z kamenné stavby, postavené zde před r. 1374. V roce 1374 zde založil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi chorobinec zasvěcený sv. Antonínu a sv. Alžbětě. Jeho osud za husitských válek není jasný, některé prameny uvádějí že zanikl, jiné jej uvádějí ještě v r. 1486. Na konci 15. století je uváděn jako pustý. V roce 1541 se stal vlastnictvím Šimona Černého z Dehenic. V r. 1547 byl Ferdinandem I. špitál obnoven. V roce 1648 poškodili část budov Švédové, byl opraven, docházelo k řadě drobných úprav, přestaveb a dostaveb, nicméně celkově budovy chátraly. Radikální oprava a přestavba byla iniciována císařským dekretem ze září 1732. První plány vznikly v dílně T. Haffenckera, byly však odmítnuty a nový projekt vypracoval Kilián Ignác Dientzenhofer. Přestavba trvala od roku 1733 do roku 1738. Nový špitál byl dimenzován pro 32 chovanců – 16 mužů a 16 žen. Špitál byl zrušen v roce 1748 a jeho budovy byly předány dělostřeleckému vojsku, stejně jako sousední klášter voršilek. Vojákům sloužily budovy do I. světové války. Mezi válkami a ještě krátce po druhé světové válce využívala objekty Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta. Poté byl komplex upraven pro potřeby správy hradu, v části byly byty hradních zaměstnanců.Té areál slouží dodnes.
Milan Caha, 30.1. 2008