Dominikánský dvůr

Kříže. Z původních čtyř křídel se do současnosti dochovaly tři včetně zvonice z roku 1761. Ve spodní části věže směrem do Branické ulice je umístěn reliéf představující ukřižovaného Krista, k němuž se modlí dominikán. Představu o podobě dvora si lze představit z jeho popisu z poloviny 19. století. Podle tohoto popisu se jednalo téměř o uzavřený dvůr. Ten byl vůči světovým stranám natočen ne křídly, ale nárožími. Všechny stavby již v polovině 19. století vystavěny z nespalitelného materiálu. Pivovar v Branickém dvoru sloužil ke svému účelu do roku 1907. Objekty pak sloužily různým účelům. Od r. 1912 zde bylo kino Alhambra. Pak převzal areál pražský magistrát a byla zde umístěna telefonní centrála a v části policejní stanice. Do dnešních dnů zde postupně působila celá řada institucí a organizací. V současnosti je Branický dvůr stále bez využití. Stav Branického dvora vyžaduje zásadní stavební rekonstrukci. K tomu se zavázal současný nájemce, kterému městská část Praha 4 v roce 2014 dvůr pronajala na 50 let. Nový nájemce chce v areálu znovu obnovit vaření piva a tím chce navázat na tradici vaření místního piva. Také zde chce provozovat restauraci..

Z historických pramenů vyplývá, že ve 14. stol. patřila část zdejších pozemků českým královnám a zbytek několika pražským kostelům, které je pronajímaly měšťanům. Za husitské revoluce se tohoto majetku zmocnilo Staré Město pražské, které jej vlastnilo až do r. 1547, kdy mu byl majetek konfiskován Ferdinandem I. za účast v protihabsburském spiknutí. Již v r. 1559 však staroměstští získali část majetk zpět. V Braníku měli tehdy dvorec s tvrzí, o jejímž založení nejsou žádné zprávy. O jejím konci však spolehlivě víme, že nastal přičiněním Švédů za třicetileté války. V rámci rekatolizačního úsilí dostali poničenou tvrz r. 1625 od císaře Ferdinanda II. darem dominikáni z kláštera u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Ti hned příštího roku zřídili ve dvoře pivovar, pro nějž využili vlastní hlubokou studnu s výbornou vodou. Za švédského obléhání Prahy r. 1648 byla, jak vyplývá ze soudobé zprávy, branická tvrz, stejně jako kovárna, stodoly, maštale, ovčín a další příslušenství, dokonale zničena. Po třicetileté válce dominikáni svůj dvůr znovu vystavěli. Jak dokládá zachovaná kresba z r. 1689, již tehdy stála patrová obytná část dvora, která dostala charakter letního panského sídla a začalo se jí říkat zámeček. Budování pokračovalo až do r. 1761, kdy byla dostavěna nárožní osmiboká zvonice. Tato dvoupatrová věž skrývala v přízemí kněžiště kaple, jejíž loď pokračovala uvnitř objektu. Na průčelní stěně věže, obrácené do ulice, se nachází barokní reliéf ukřižovaného Krista, k němuž se modlí klečící dominikán. Nyní je toto dílo chráněno průhledným krytem. Dominikánský dvůr měl původně čtyři křídla, z nichž se dochovala jen tři. Do ulice byl objekt přízemní, ale do dvora patrový, přičemž východní křídlo bylo ve dvoře zdobeno arkádami. Dominikánská kaple v zámečku sloužila svému účelu do r. 1899, kdy objekt koupilo jako své sídlo družstvo pražských sládků, které opodál nad nádražím téhož roku vybudovalo moderní pivovar. Další budoucnost už slavná nebyla. Po 2. světové válce byly ve dvoře řemeslnické dílny a opravny. Nyní je obklopen novou moderní zástavbou a majitel, kterým je městská část Praha 4, hledala řadu let pro objekt záchranu a nové využití. Až r. 2014 se našel nový nájemce, který tu chce obnovit vaření piva s restaurací.

Jiljí ze Starého města. Od té doby probíhala postupně výstavba dnešního dvora. Vznikaly další stavby potřebné pro stavbu pivovaru, který dominikáni v objektu založili. Pivovar fungoval až do konce 19. století, kdy ho odkoupili sládci z branického pivovaru. Ten byl nově postaveného nedaleko odtud. A zakoupili proto, aby ho zavřeli a zabránili tak konkurenci. Na začátku 20. století byl objekt využíván k sociálním službám, fungoval zde biograf, později tady měla sídlo policejní strážnice. V padesátých letech měl být chátrající dvůr zbořen. Pro budoucnost ho ale zachránilo zapsání do seznamu památkově chráněných staveb. Od té doby se s ním ovšem nic nedělo a roky se marně hledalo nějaké využití a hlavně peníze na opravu..