Zbytky valů
© Petr Turyna 07/2004
Nádherně umístěné hradiště v dnešních Butovicích se nachází nad skalnatým Prokopským údolím, které si určitě projděte. Nahoře, na výrazném ostrohu (z místa je pěkný výhled) stávalo původně neolitické sídliště (nálezy z pozdní doby kamenné), později kolem roku 800 n. l. osídleno Slovany – v této době bylo obehnáno dvojitým prstencem opevnění, který společně s hlubokými svahy tohoto údolí tvořil poměrně dobře hájitelnou pozici. Dnes jsou zde k vidění pouze zbytky valů u jediné přístupové cesty – od východu... Od metra Jinonice vás kolem románského kostelíka sv. Vavřince dovede žlutá značka KČT.
Z historieZdejší kostel sv. Vavřince stojí na návrší, východně nad Butovicemi. Jest to malá svatyně původně románská, asi ze 13. století. Byla to prostá polokruhová apsida, která r. 1894 přístavbou na straně západní, se zvětšila téměř o polovinu původní délky. Kolem kostelíka se rozkládá hřbitov, v jehož jihovýchodním rohu se nachází nízká dřevěná zvonice se třemi zvony. Největší zvon, pěkně zdobený, je z r. 1574. Menší zvon byl z r. 1615, byl však v r. 1840 ukraden a následně r. 1847 opět ulit. V Dalejském údolí bývala uprostřed svahu strmé skály dlouhá jeskyně Svatoprokopská, v niž podle pověsti žil sv. Prokop. Ke cti tohoto světce byl knížetem Adamem Schwarzenbergem v letech 1711-1712 zbudován na temeni skály Prokopského údolí kostelík. Kostelík sv. Prokopa je postaven v prostém barokním slohu. Hlavní oltář zdobila kopie sázavského obrazu od pražského malíře Jana Schumera z roku 1712. Na boční stěně jsou dva zajímavé obrazy Panny Marie z 18. století. Na stěnách lodi jsou rozvěšeny čtyři velké obrazy od Jana Jiřího Heintsche, které sem byly pravděpodobně přeneseny z některého zrušeného jesuitského kláštera. Při cestě z Radlic byla r. 1753 postavena socha sv. Prokopa. Na skále stál kostelík ještě v 60 letech 20. století. Těžba v lomu však památku velmi poškodila, a navíc s ním spojený vojenský prostor, činily kostelík nepřístupným. Před Svatoprokopskou jeskyní na strmé skále stávala poustevna, k níž vedly schůdky, které byly přímo vytesané ve skále. Jeskyně byla jednou z největších v Čechách, její délka byla asi 120 m.. Zřízením vápencových lomů, celá jeskyně r. 1890 zmizela. V dřívějších dobách bývalo Dalejské (Svatoprokopské) údolí místem velice půvabným. Svatoprokopská pouť (v neděli po svátku sv. Prokopa) byla považována za národní pouť. Za husitských válek se Butovice dostaly do vlastnictví Starého Města pražského. V průběhu 16. století se majitelé střídali v docela rychlém sledu. Císaře Rudolfa II.v roce 1592 napomíná Adama z Hradce za nezaplacení 11 000 kop grošů za majetek Butovic, který tvořila celá ves s poplužním dvorem, dva další dvory, podání ke kostelu, dvě krčmy, dvůr v Jinonicích, háje, potůčky či pastviny. V roce 1610 se dějiny Butovic už natrvalo spojují s Jinonicemi. Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu, majitel Jinonic, koupil Butovice za 17 400 kop míšeňských grošů. V roce 1685 koupil Butovice a Jinonice včetně Smíchova Jan Adolf ze Schwarzenberka. Pod jeho patronací byla v Butovicích zřízena roku 1714 škola, kterou navštěvovaly i děti z Jinonic, Klukovic, Nové Vsi a samoty Vysoká. Jakub Beneš, první učitel této školy, v roce 1738 zemřel ve stáří 80 let. Ve stejném roce byl jmenován učitelem Josef Čermák, který bydlel i učil v hospodě. Samostatná školní budova byla vystavěna v roce 1739. V roce 1890 stálo v Butovicích 96 domů V roce 1922 byly Jinonice připojeny k Velké Praze a společně s Butovicemi měly 257 popisných čísel, které obývalo 2 294 obyvatel, kteří se zaměstnávali jednak polním hospodářstvím nebo chodili na práci do Prahy a okolí..
Butovice1547 vladykám z Stoješic a od té doby rodu Malovcův. Roku 1588 koupil Adam z Hradce dvůr a ves Butovice s podacím a v Jinonicích dvůr kmecí od Viléma staršího z Malovic. Týž statek koupil od Adama r. 1597 Zikmund Knobloch z Knobelsdorfu, soudu nejv. purkrabství rada a jak se zdá tu teprve zámeček postavil. Roku 1609 pak přikoupil Albrecht týž statek k Jinonicům. Kdy tvrz zanikla, není známo.
