
Kompaktní hmota paláce obsahuje postupně narůstající organismus. Na severovýchodní straně barokní vjezdový portál se zprohýbanou římsou a reliéfním znakem. Na průjezd uvnitř navazuje monumentální schodiště. Na západní (nepřístupné) straně renesanční portál s datací "1580". V jihozápadním křídle je slavnostní sál, procházející na výšku dvěma patry s barokní freskovou a štukovou výzdobou klenby.
Pozemek paláce se nachází mimo území Malé Strany opevněné ve středověku. Až do 16. století se tu údajně provozovaly jen zemědělské činnosti. V roce 1580 však nedávno postavené budovy koupil císařský rada Václav Berka z Dubé; v roce 1583 přikoupil i vinice na svahu hradního návrší. Asi do roku 1600 palác získal v několika etapách vcelku nynější hmotu. V roce 1714 přešel palác na hrabata z Vrbna. Do této doby je řazen portál v uličním průčelí a snad i architektonicky pozoruhodné schodiště. Kolem poloviny 18. století prováděl rozsáhlé úpravy Kazimír Netolický z Eisenbergu. Roku 1822 zanedbanou nemovitost koupil kníže Karel Egon Fürstenberg, který prováděl dílčí užitkové zásahy – ve sklepě zřídil sklad železářského zboží z hutí v Nižboru. Roku 1920 získal palác československý stát, který jej od roku 1922 pronajímá Polsku pro sídlo velvyslanectví.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.