© Jiří Špaček 09/2011
Na počest vítězství katolických vojsk slavnostně položil 25. dubna 1628 na Bílé hoře císař Ferdinand II. s pražským arcibiskupem Harrachem a řádovým generálem Jindřichem základní kámen ke klášteru servitů a mariánskému kostelu. Stavba však byla již roku 1631 po obsazení Prahy Sasy zastavena a vzhledem k častým průtahům vojsk za třicetileté války a nedostatku vody na osamělém místě již nepokračovala. Servité si mezitím vybudovali hlavní sídlo u sv. Michala na Starém Městě pražském a staveniště na Bílé hoře s torzem klášterního konventu a presbytáře kostela prodali roku 1673 do světských rukou. Vzhledem k výhodné poloze byl rozestavěný konvent upraven na zájezdní hostinec doložený již roku 1689. V jeho sousedství stál malý špitál a kněžiště zamýšleného kostela bylo přestavěno na kapli sv. Martina s průčelím z roku 1719, která sloužila také jako filiální kostel.
Dnešní pozdně barokní podoba hostince a název Velká hospoda na Bílé Hoře pochází z doby obnovy po pruském obléhání Prahy roku 1757, kdy objekt vyhořel. Hostinec byl v provozu až do nedávné doby. Kaple sv. Martina, přiléhající k areálu hostince ze severu, byla roku 1787 císařem Josefem II. uzavřena a darována farnímu kostelu v Hostivici. Zrušenou kapli s pozemkem koupila roku 1862 vyhlášená kořenářka Alžběta Křečková, nechala ji upravit na byty a tomuto účelu slouží dodnes. Vnější podoba stavby však stále připomíná její původní účel.
