© Milan Caha 11/2008
Farní kostel sv. Prokopa z let 1863–1864 na místě staršího kostela stejného zasvěcení ze 14. století. Boční kaple Panny Marie je bývalý presbytář staršího kostela, uchovala si křížovou klenbu.
Kostel je jednolodní a plochostropý, presbytář trojboký zaklenut klenbou bez žeber. Boční kaple Panny Marie – bývalý presbytář – má křížovou žebrovanou klenbu. Hlavní oltář je barokní, upraven v r. 1869. Obraz sv. Prokopa je dílem vídeňského malíře Josefa Keszlera. Postranní barokní oltář je ozdoben obrazem sv. Antonína s Ježíškem od Josefa Hellicha z roku 1864. Na kazatelně jsou starší barokní sošky. Ve zdi lodi jsou zazděny 4 náhrobníky z let 1610–1613.
Milan Caha (zdroj: Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 1, Praha, nakladatelství ČSAV Academia, 1977), 11.11. 2008
historie
Farní kostel sv. Prokopa stojí na místě staršího kostela stejného zasvěcení, postaveného ve 14. století. Podle pověsti stojí na místě, kde sv. Prokop při svých cestách ze Sázavy do Prahy rád konal bohoslužby. Jednalo se o malou kamennou stavbu s dřevěnou zvonicí nad sakristií. Na počátku 19. století byl kostel ve špatném stavu a ani svojí velikostí nedostačoval potřebám farnosti. Proto byl v roce 1863 zbourán a na jeho místě byla vystavěna v letech 1863–1864 novostavba dnešního kostela. Z gotické stavby se dochoval bývalý presbytář, který byl do nové stavby začleněn jako kaple Panny Marie. Nový kostel byl vysvěcen dne 23. října 1864 pražským arcibiskupem, kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem. Za druhé světové války přišel kostel o část výbavy – cínovou křtitelnici a zvony.
Milan Caha (zdroj: Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 1, Praha, nakladatelství ČSAV Academia, 1977), 11.11. 2008
