
Palác je obvykle přístupný jen v rámci úředního styku s MK ČR. Interiéry jsou veřejnosti z části volně přístupné v rámci dnů otevřených dveří. Příležitostně jsou pořádány koncerty.
Pozoruhodné hlavní průčelí obsahuje jak raně barokní rozvrh a jednotlivé prvky, tak citlivě vkomponované pozdější doplňky. Nad hlavní římsou prolamovaná atika, která nese busty římských imperátorů (kopie podle originálů Michaela J. Brokofa z první pol. 18. stol.). Vnitřní dvůr je předělen chodbovým traktem..
Autor projektu není známý, ale v literatuře se připouští Francesco Caratti nebo Carlo Lurago. Po roce 1736 zřejmě přistoupil k obnově a nové výzdobě paláce František Václav Nostitz. Další, pozdně barokní úprava kolem roku 1760, bývá spojována s Františkem Václavem hr. Nostitzem a s projektem Antonína Haffeneckera (portál, atika, štuková orámování oken). V raném klasicismu snad vznikl balkón na průčelí (zřejmě by se mělo jednat o balkóny "francouzských" oken ve 2. patře) a především knihovní sály. Roku 1908 byl palác elektrifikován. Roku 1924 byla část paláce přidělena ministerstvu kultury a část holandskému velvyslanectví. Po roce 1945 byl palác zabaven státem. V letech 1998–2002 proběhla rekonstrukce pro provozní a reprezentační potřeby ministerstva kultury..