Hlavní průčelí
© Jan Sommer 04/2008
Dům má mimořádně složitou dispozici, svědčící o zachování starších konstrukcí gotických a renesančních. Sjednocené průčelí o pestré minulosti svědčí především svými půdorysnými nepravidelnostmi. Horizontálně disponované průčelí vrcholí trojúhelníkovým štítem. Členění okenních šambrán a parapetů svědčí o původu v raném klasicismu. Na palác navazuje hodnotná terasová zahrada, stoupající až k tarasní zdi zahrad Pražského hradu. Součástí jejího parteru je vynikající arkádová sala terrena s dynamicky vypnutou střední částí průčelí a malebnou nástavbou s členitými střechami. Protějškem saly terreny je na severovýchodní straně zahradního parteru dvouramenné schodiště, v jehož ose je podesta s nikou se sochou Herkula. Interiér saly terreny je zdoben štukovými napodobeninami zřícenin a freskovou výmalbou s antickými ruinami.
Archeologický výzkum v místech zahrady při její rekonstrukci kolem roku 1990 prokázal výskyt řady výrobních zařízení s pecemi (stavební materiály, kovy). Linie průčelí zřejmě souvisí trasováním přibližně vrstevnicových ulic, které se po úbočí a úpatí hradního svahu rozbíhaly severovýchodním směrem od Pětikostelního náměstí. Po založené Malé Strany byla zřízena brána v hradbě mimo nynější Valdštejnskou ulici (ve východní zdi zadní části Pálffyovského paláce). V místech Ledebourského paláce zřejmě stálo asi 5 středověkých domů (šestý byl asi v místech uličky při jihozápadní straně paláce). Ty byly hlavně v souvislosti s postupným skupováním parcel slučovány v 16. století, hlavně po roce 1541, kdy spolu s Hradem a velkou částí Malé Strany i tato část zástavby vyhořela. Nejvýraznější budovou byl výrazný palác v pravé polovině nynější parcely, z něhož se zachoval mramorový portál vjezdu (s datací 1588). Konečné sloučení… číst dále
|
Přihlášení |
