Památník prvního rozhlasového vysílání ve Kbelích
© Jiří Špaček, 01/2015
Kbely jsou starobylá ves. Doloženy jsou již r. 1130 v majetku vyšehradské kapituly, ale celá staletí to byla zcela nevýznamná ves ležící severovýchodně od Prahy. Její rozvoj začal až se zrušením roboty a zejména ihned po vzniku samostatného Československa, kdy na jetelišti zdejšího statku vzniklo vojenské letiště. To sloužilo Praze až do r. 1937 také jako civilní, než bylo nahrazeno novým letištěm v Ruzyni. S kbelským letištěm souviselo i zahájení pravidelného rozhlasového vysílání na území nového státu, k němuž došlo v květnu 1923. Tuto událost od r. 1973 připomíná památník, který se nachází mezi vozovkou Mladoboleslavské ulice a plochou letiště ještě před zástavbou jihozápadního okraje Kbel, které se staly r. 1968 součástí Prahy a od r. 2002 tvoří městskou část Praha 19, jejíž úřad vykonává i vyšší správní působnost.
Památník je vzdálen asi 1 km od konečné stanice metra Letňany na trase C, od níž vyjíždějí přes Kbely městské i příměstské autobusy. Nachází se poblíž jejich první zastávky zvané U Vodojemu.
V r. 1923 byla na okraji Kbel při východní straně silnice v sousedství plochy letiště vybudována první rozhlasová stanice na českém území. Patřila společnosti Radio Journal a byla umístěna v plátěném stanu vypůjčeném od skautů. ...Historicky první rozhlasové vysílání se uskutečnilo na dlouhé vlně 18. května 1923 ve 20.15 hod. a trvalo hodinu. Ve stanu se tehdy shromáždili čtyři technici a deset hudebníků, členů kbelského Hudebního kroužku. Program se skládal z krátkého ohlášení, které zajistil jeden z techniků, a z hudebního vystoupení. Umístění rozhlasové stanice právě ve Kbelích nebylo náhodné. Vysílač měl totiž sloužit především pro vysílání tzv. meteorů, tedy meteorologických zpráv pro potřeby leteckého provozu. Vysílání bylo až do r. 1927 výhradně živé a ze kbelského stanu bylo zajišťováno první dva roky. Jen za krajně nepříznivých podmínek v zimě se účinkující i technika stěhovali do jednoho z dřevěných domečků, který jim zapůjčilo letiště. Od r. 1925 se místo vysílání několikrát měnilo, až v letech 1929-1931 vznikla na Vinohradech konstruktivistická budova, v níž Český rozhlas sídlí dodnes. Přesně po 50 letech, tedy 18. května 1973, byl na místě někdejšího stanu odhalen památník této významné kulturní události. Jeho autory jsou výtvarník Stanislav Kolíbal (1925) a architekt Zdeněk Rothbauer (1941). Je vybudován z červených pálených cihel a má podobu kruhového prostoru, z jehož středu vybíhá do všech stran osm vyzděných, nestejně dlouhých paprsků, které symbolizují šíření rozhlasových vln všemi směry. Po 40 letech už byl památník značně zchátralý. Poznamenal ho zub času a také zloděj, který odcizil bronzovou desku. V r. 2014 proto výtvarník Petr Váňa provedl jeho celkovou opravu. Místo bronzové desky však místo označuje jen obyčejná plechová tabulka s logem Českého rozhlasu. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že české slovo "rozhlas" v r. 1923 pochopitelně neexistovalo. Vyšlo vítězně až z veřejné soutěže uspořádané o rok později. Do té doby se užívalo označení "radiofonie" nebo anglické "broadcasting", nejčastěji ale "radiojournal", což byl nejen název vysílací společnosti, ale i časopisu, který ihned r. 1923 začal vycházet..
