evangelický kostel U Jákobova žebříku

století coby náhrada za nevyhovující, do té doby užívanou provizorní modlitebnu. Autorem projektu stavby je švýcarský architekt Ernst Gisel (*1922) a její slavnostní otevření se uskutečnilo r. 1971. Následně v letech 1995-2001 proběhla rekonstrukce a dřevěná nástavba objektu podle návrhů českých architektů Radovana Schauflera (*1959) a Jakuba Roskovce (*1967), během níž byla u kostela r. 2000 vybudována také zvonice se dvěma zvony. V domě se nachází bohoslužebný prostor s kapacitou 150 lidí, ve kterém jsou od r. 1992 umístěny píšťalové varhany zbudované německou společností Orgelbau Wünning. Na čelní stěně kostela visí oltářní obraz od Miroslava Rady nazvaný „Ježíš Kristus včera i dnes tentýž i na věky“. V objektu je poskytováno též ubytování církevním návštěvám. Vedle toho se v kostele pořádají i svatby nebo pohřby a s ohledem na akustické parametry prostoru je využíván také pro koncerty nebo jako nahrávací studio. Severně od kostela stojí od r. 2000 zvonice o výšce 26 m, jež připomíná žebřík. Má trojúhelníkový půdorys. Její základ je tvořen podzemním železobetonovým blokem o rozměrech 4 × 4 × 2 metry. Zděný sokl, vytvořený z pohledového betonu, dosahuje do výšky zděné části sborového domu. Na něj dále navazuje konstrukce z ocelových válcovaných profilů o výšce 20 metrů, jež je tvořená třemi štíhlými sloupy osazenými v rozích soklu. Tyto sloupy jsou vzájemně spojeny vodorovnými ocelovými vazbami, čímž pohledově tato část zvonice vytváří dojem žebříku. Ten má sedm oddílů, přičemž nejvrchnější patro je zvonové. Vybudování zvonice dalo objektu konečně prvek, který veřejnosti ukazuje, že je sakrální stavbou. Jiné výraznější znaky bohoslužebné stavby totiž kostel nemá. Zvonice se též stala symbolem pojmenování stavby, které nese od r. 1997. Na jejím vrcholu jsou nad sebou osazeny dva zvony. Jejich autorem je zvonař Petr Rudolf Manoušek. Na obou zvonech je svrchu dolů pět nápisů slova „Anděl“ uvedených v pěti různých světových jazycích, mimo jiné též v korejštině, protože svatyni používá také křesťanská korejská komunita v Praze. Pojmenování zvonů odkazuje na anděly z Jákobova žebříku. Vrchní, větší ze zvonů, je pojmenován po andělu sestupujícím. Má průměr 852 mm, hmotnost 336 kg a laděn je na tón B1. Jeho zvonění je řešeno elektricky spínaným kladivem. Naopak jméno pod ním umístěného menšího zvonu, majícího vyšší tón, je dle anděla vystupujícího. Jákobův žebřík je prvek odkazující na příběh popsaný ve Starém zákoně. V její první knize, zvané Genesis nebo též První kniha Mojžíšova, jsou popsány události, které se Jákobovi, druhorozenému Izákovu synovi, přihodily poté, co byl nucen prchnout z otcova domu před hněvem svého bratra, jemuž sebral prvorozenství. Jákoba na cestě zastihla noc a tak v místě, kde právě byl, našel příhodný kámen a ulehl. Nalezený kámen si dal pod hlavu. Zdál se mu sen, v němž viděl žebřík, který ze země dosahoval až k nebi, a po něm vystupovali a sestupovali Boží poslové, tedy andělé. Nad žebříkem stál Hospodin, který ve snu udělil Jákobovi a jeho rodu okolní území jako zemi zaslíbenou.