Průhonice

Nejstarší budovou je pravděpodobně románský kostel Narození Panny Marie, který byl postaven už roku 1187. I tento kostel byl na konci 19. století restaurován a připojen k východnímu křídlu zámku. Nejstarším a zároveň prvním dokladem o pěstovaných dřevinách v Průhonickém parku je tzv. "Předávací protokol" z roku 1927, který sestavil sám zakladatel parku - hrabě Arnošt Emanuel Sylva-Taroucca. V seznamu bylo uvedeno téměř 2360 druhů vzácných stromů i bylin, které byly vysazeny v parku v letech 1885-1927. V roce 1954 vznikla v Průhonickém zámku geobotanická laboratoř. Samostatný botanický ústav sídlí v Průhonicích od roku 1962. V srpnu 2002 byl park poškozen vodou z rozvodněného Botiče, která strhla mosty a poškodila komunikace. Krátce po povodni se parkem přehnala silná vichřice, která vyvrátila na 600 podmáčených stromů..

Dosvědčují to dochované románské části kostelíka P. Marie z konce 12. století a starý nápis, zachovaný v kostele, připomínající datum vysvěcení r. 1187; kostel sám však pochází až z první poloviny 14. století. Stavebně historický průzkum zjistil, že koncem 12. století stálo v jižním sousedství kostelíka i menší panské sídlo, zpočátku snad dřevěné, které bylo lávkou spojeno s panskou tribunou v kostele, jak je dosud patrno v kostelní věži. V první polovině 14. století získali Průhonice páni z Říčan. Za jejich panství byla postavena nová gotická opevněná tvrz, ne na místě starého sídla, ale tam, kde dnes stojí zámek. Jejím jádrem byl obdélný palác, uzavírající na jižní straně lichoběžné nádvoří. Páni z Říčan a Průhonic vlastnili statek až do 90. let 14. století, pak se Průhonice dostaly do majetku pražských měšťanů. R. 1404 prodal Frana Hower tvrz a ves Průhonice Janu Dubečskému z Dubče, jinak také Janovic od Věže z rodu Velfloviců. Tehdy je poprvé zmíněna v písemných pramenech v Průhonicích tvrz. Dubečtí přistavěli k tvrzi hranolovou věž, připojenou k paláci, a na západní straně předsunuté opevnění s válcovou baštou. Drželi Průhonice až do r. 1508, kdy rod Dubečských po meči vymřel. Statek zdědila spolu se svým manželem dcera posledního vladyky Dubečského Žofie Zápská ze Záp. Zápští provedli přestavbu gotické tvrze na uzavřený renesanční zámek. Průhonice jim patřily až do r. 1616, kdy Anna Alžběta z Donína, rozená ze Záp, prodala celý statek Ondřejovi Hannewaldovi z Eckersdorfu, tajnému radovi císaře Rudolfa II. Jeho syn Jan Arnošt Hannewald z Eckersdorfu prodal Průhonice r. 1629 Magdaléně Heleně Puchámové, rozené z Valdštejna. Někdy v této době, kdy zuřila třicetiletá válka, byl statek zničen „od lidu válečnýho jak nepřátelskýho tak i J. M. C. náležejícího“, takže zámek i hospodářské budovy i vesnická obydlí byly „na stavení a vše nejvejš zruinovaný“, a tak dalšímu majiteli Antonínu Binagovi byl průhonický statek rpodán už zcela zpustošený. Binagové, otec a syn Antonín Augustin, opravili především průhonický kostel, statek asi příliš nezvelebili a r. 1656 jej prodali Ondřejovi Borovanskému z Borovan. Po jeho smrti byl r. 1669 statek Průhonice prodán jezuitům z koleje sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Tehdy byl průhonický zámek zpustlý, „na polovici bořiti se počal“. Jezuité začali zámek postupně opravovat. Z doby této restaurace se zachoval také podrobnější popis zámku a rekonstrukčních prací. Zámek byl stavěn jako trojkřídlá budova z kamene, o mnoha místnostech v patře i v přízemí. Střecha byla kryta zčásti „cihlou“, zčásti šindelem. Vstupní brána do zámku byla opatřena novým krovem a vížkou. Vystavěna byla i nová budova pivovaru mezi zámkem a kostelem. Jezuité drželi Průhonice do r. 1685, pak je prodali Janu Dětřichovi z Rummerskirchenu, sekretáři dvorské komory. Během 18. století přecházel statek Průhonice z ruky do ruky. R. 1712 jej koupila hraběnka Kornelie z Trautmannsdorfu. Už za šest let jej prodala Albrechtu Maxmiliánovi Antonínu Desfoursovi, od něhož koupil r. 1748 prodlužené Průhonice Ottavio Piccolomini; později se dědictvím dostaly zpět k Desfoursům. V druhé polovině 18. století průhonický zámek upadal, přestal být obýván a byl využit hlavně k hospodářským účelům (goticko-renesanční palác byl upraven na sýpku). R. 1797 koupil průhonický statek Adam Dohalský z Dohalic a od něho r. 1802 Jan hrabě z Nostic-Rhienecku. Nový majitel dal zchátralý zámek r. 1802 opravit a přebudovat v klasicistním stylu. K radikální přestavbě zámku a okolí došlo až koncem 19. století. R. 1885 se provdala jediná dcera po Albertu hraběti z Nostic-Rhienecku Marie Antonie Gabriela za Arnošta hraběte Sylva-Tarouccu. Ten dal provést v l. 1889 – 1894 rozsáhlou přestavbu zámku ve stylu novorenesance. Autorem přestavby byl architekt Jiří Stibral. Při přestavbě bylo zbořeno křídlo původního goticko-renesančního paláce, používané od 18. století jako sýpka, čímž bylo nádvoří zámku otevřeno na jih. K východnímu křídlu byl přistavěn rytířský sál. Nevýrazná silueta zámku byla změněna vysokou nástavbou věže. Zámek byl ozdoben renesančními štíty a atikami. Budova barokního pivovaru mezi zámkem a kostelem P. Marie byla přetvořena na dnešní Malý zámek s novorenesančními štíty a sgrafitovou rustikou. Reliéfní a sochařskou výzdobu zámku provedl C. Klouček, malířskou H. Schwaiger, který je též autorem nástěnné malby na průčelí zámku, znázorňující sv. Jiří. Daleko větší proslulost než zámek získal rozlehlý anglický park, který jej obklopuje. Patří k nejkrásnějším v Evropě. Arnošt Sylva-Taroucca jej začal budovat v 90. letech minulého století za odborné pomoci zahradního architekta F. Thomayera a dendrologa C. Schneidera; slohově byl park dotvořen před první světovou válkou. Na ploše 200 ha zde bylo soustředěno mnoho vzácných dřevin, založeno alpinum a vysázeny vzácné rododendrony. Je jich zde 150 druhů v asi 6000 exemplářích. Udržování tak rozsáhlého parku bylo pro jednotlivce finančně příliš náročné, proto československý stát koupil r. 1927 od Arnošta Sylva-Tarouccy průhonický statek i s parkem a park zpřístupnil veřejnosti.