klášter bosých karmelitánek sv. Terezie z Ávily

Panský dům je zděná, patrová stavba obdélného půdorysu, krytá valbovou. Panský dům stojí na jižní straně rozsáhlého, nově budovaného kláštera bosých karmelitánek. V lednu 2018 areál bývalého zemědělského dvora koupily řádové sestry pro stavbu klášterního areálu. Nejprve probíhal úklid pozemků, likvidace skládek a také demolice rozpadlých budov. Bývalý Panský dům u vchodu do areálu byl upraven na provizorní ubytování řádových sester. Ty se do Drast přestěhovaly roku 2020. Roku 2021 začala stavba kláštera a kaple sv. Terezie podle projektu architektonického ateliéru AV19. Dvůr je rozdělen na horní část přístupnou veřejnosti a dolní část, která je klášterním a hospodářským zázemím. V části jsou již řádové sestry v nových budovách kláštera a tzv. Panský dům slouží k administrativním účelům. Je zde i možnost krátkodobého přenocování pro veřejnost. Nově zbudovaný klášter v Drastech je zasvěcen zakladatelce řádu bosých karmelitánek svaté Terezii z Ávily. U klášterní budovy je vystavěna kaple sv. Terezie. Kaple má kapkovitý, srdcovitý tvar. Má symbolizovat jednu z největších mystických milostí sv. Terezie, probodnutí jejího srdce andělem. Oltářní obraz, který tuto Tereziinu milost zobrazuje, zhotovil akademický malíř Milivoj Husák. Ten také navrhl svatostánek, menzu a ambón, místo, z něhož je hlásáno slovo Boží. Po stranách kaple jsou sochy Krista na kříži a Panny Marie, které zhotovil sochař Vladimír Matoušek. Místo sester je v presbytáři. Ten je výškově oddělen od prostoru, kde sedí ostatní lidé. Zvenku u kaple se nachází schodiště, které odděluje horní a dolní hospodářský dvůr. Kaple je přístupná veřejnosti. Součástí kaple je také nově vybudovaná zvonice se třemi zvony. Stavba klášterních budov a hospodářského zázemí v roce 2025 ještě nebyla hotova, stále se zde ještě pokračuje a na dvoře před klášterní budovou byl uložen stavební materiál. Panský dům je zapsán do státního seznamu kulturních památek v roce 1987..

století. První latinští poustevníci přišli z Evropy s křižáckými výpravami. Za svou patronku si zvolili Matku Boží, které zasvětili první kapli a podle níž se také později nazývali „bratři blahoslavené Panny Marie z hory Karmel“. Po několika desetiletích byli totiž nuceni opustit Svatou zemi kvůli expanzi Arabů na západ a po pádu Jeruzalémského království roku 1291 byla naděje na návrat zcela uhašena. Řád, který má své kořeny v poustevnické tradici, se tak vydal cestou proměny v řád žebravý (mendikantský). Z iniciativy generála řádu Jana Soretha, který žil v letech 1394 až 1471, byl založen řád sester karmelitánek. Nejznámější řádová reforma je spojena se jménem španělské světice Terezie od Ježíše, která založila klášter sv. Josefa v Ávile a přijala prvotní řeholi sv. Alberta. Ženské kláštery Karmelu jsou autonomní, každý podléhá pravomoci diecézního biskupa nebo představeného příslušné provincie řádu bosých karmelitánů. Velkou část pravomocí má samotná převorka, která je volena klášterní kapitulou na tři roky. Bosé karmelitánky v Drastech nejsou zdaleka jedinými karmelitánkami v naší zemi. Můžeme se setkat také s karmelitkami sv. Terezie v Praze-Košířích, s karmelitkami v Praze na Zbraslavi a s karmelitkámi ve Zlíně-Štípě a v Dačicích. Nejsvětější Panna Maria, zosobňuje nejvyšší dokonalost Karmelu, svatost převyšující prorockou výlučnost, svatost skrytou v pokoře a všednosti lidské existence. Karmelitka má být svým způsobem života jako Maria, má být blízká svým bližním. Řeholnice z komunity Karmel v Drastech opustily klášter na Hradčanském náměstí v Praze, přestěhovaly se do tehdy zdevastovaného areálu někdejší zemědělské usedlosti. Bosé karmelitánky se věnují modlitbě za svět a žijí rozjímavým, hloubavým, způsobem života v papežské klauzuře, takže z kláštera skoro nevycházejí..