Makotřasy

Kolem roku 1415 koupil Makotřasy radní Starého Města pražského Petr Meziříčský. Tento měšťan, který se patrně koupí tvrze chtěl dostat o stupínek výš na společenském řebříčku, byl odpůrcem husitství, a proto dovolil umístění královské posádky. Radikální husitské skupiny z okolních husitských měst tvrz po 23. 5. 1420 vypálily. Přitom husité upálili dva katolické kněze, přítomné na tvrzi. Celé zboží pak Pražané zkonfiskovali. Makotřasy byly poté roku 1425 pronajaty bratrům Jarošovi a Hynkovi z Chlumu, kteří měli obnovit zničenou tvrz. Dalším nájemcem byl od roku 1438 Zikmund Sláma z Nezřeva. O svá práva se však také hlásil původní majitel Petr Meziříčský, který je převedl na svého švagra Pešíka z Kunvaldu. Tomu Makotřasy pražští měšťané prodali. Dalšími držiteli byli v 15. století Jindřich Čeček z Pakoměřic, Anna ze Schwarzenberka, Zikmund Strouch a na přelomu 15. a 16. století se celé zboží stalo součástí panství buštěhradských Kolovratů. Od této doby patrně tvrz začala ztrácet na významu a roku 1732 byly ze zbytků tvrze postaveny chlévy. Dnes se z ní nic nezachovalo, protože zmizela v zástavbě rodinných domů, kde se dodnes říká Na hradě..

Z tvrze zbylo pouze několik sklepů, skrze něž jde na příč šíje. Uprostřed tvrziště stávala okrouhlá věž, jak lze souditi z okrouhlého zasutého sklepu. Nejstarší držitel aspoň části této vsi je Jetřich ze Skuhrova, jenž r. 1316 některé své sousedy poháněl proto do soudu zemského, poněvadž mu na jeho dědictví v Makotřasích škodu učinili; s ním zároveň se připomínají Štěpán a Pešek z Makotřas. Později drželi Makotřasy Štěpán z Tetína, kanovník Pražský, a bratr jeho Ješek z Makotřas a prodali roku 1356 20 kop na Zlíchově a Makotřasích Seidlovi z Písku, měštěnínu Pražskému; oba byli r. 1357 patrony v Lidicích. Na počátku 15. stol. stála již tvrz Makotřaská a držel ji spolu se Sředokluky bohatý kupec Pražský Petr Meziřický, jenž byl velikým nepřítelem kalicha. Vojsko husitské z okolí Žateckého, Lounského a Slanského vedením Záviše Bradatého a Petra Obrovce, v průvodu kněze Mr. Petra Špičky chtíc Pražanům na pomoc táhnouti, na cestě zbořilo klášter Postoloprtský. V dalším tažení vojska tohoto ku Praze proveden jest jiný pych u tvrze Makotřas. Uslyševše prý o nepřátelských úmyslech Petra Meziřičského a dozvěděvše se o posádce královské, která tu byla, udeřili na tvrz (roku 1420 po 23.květnu), obrátili tam v rum nejen stavení okolní a zboží všliké, ale i dva kněží, mezi nimiž Vácslava, bývalého kaplana na radnici Staroměstské v Praze, upálili. Následujícího roku Pražané poddavše si okolí Žatce, Loun a Slaného, zmocnili se Makotřas tvrze a vítězoslavna se 22. března ( 1422) do Prahy vrátili. Za bratrovražedných válek 1425 byly Makotřasy Pražanům vzaty, ale podlé ustanovení smírců volených (17.října) zase jim navráceny. Právo Meziříckého pokládáno tak, jako by byl obci vším statkem svým propadl, a rada městská v Praze darovala tvrz tuto s příslušenstvím, vsi Řebce, Středokluky, Běloky, jednoho člověka v Lidicích a a druhého v Zájezdě Jarošovi a Hynkovi bratru jeho ze Chlumu, kteří byli po straně Pražan udatně „ proti nepřátelóm božím“ bojovali, tak aby do vůle obce zboží to drželi a povinni byli městu, kdykoli by potřeba byla, s osmi koňmi sloužiti a hotovi býti. A poněvadž tvrz Makořřasy po tyto časy válečné na stavení byla zkažena a vypálena a kdyby hned dělána nebyla, více se bořila, svolila rada, aby tu tvrz tase dělali a na stavení do 100 kop naložili. Kdy se toto darování stalo, nevíme, aniž kdy bratří zase tvrz navrátili. Konšelé Staroměstští prodali podruhé (r.1438) statek Mako-t řaský se vší vsejí na ozim a na jeř Zikmundovi Slámovi z Nezřeva do tří let, tak aby tvrze o svých vlastních nákladech choval a co by na ni naložil až do 30 kop, to aby mu při postupování tvrze zaplaceno bylo. Ale jak se zdá, Sláma ani tři léta tvrze nedržel, Petr Meziřický zatím byl umřel a právo jeho všechno dostalo se jediné jeho dceři Voršile, která vdána byla za Kašpara syna n. Hanuše Otlingára z Otlinku, řečeného Paierlík. Ten naděje nemaje, že by sám tak snadno v držení Makotřas vejíti mohl, a chtě se z Čech vystěhovati do Vratislavě, odevzdal r. 1439 dne 8. května vše právo své Pešíkovi od Stříbrné hvězdy, jinak z Kunvaldu, švakru svému. Tento však teprve, když si Makotřasy od obce koupil, obdržel přivolení, aby Makotřasy ve dsky zemské vloženy byly. Pešík dlouho nepodržel Makotřas, an se v l. 1149-1450 v jich držení Jindřich Čéček z Pakoměřic vyskytuje. Ten prodal r. 1455 Makotřasy tvrz, dvůr popl., ves celou, Středokluky c.t.m., (mimo plat kněžský), v Lidicích dvůr kmecí s platem, v Zájezdě dvůr km., v Bělokách dvory kmecí (kromě duchovního) s lesy řeč. Krupá, lesem Dorotínem, Hájkem a jinými háji, nový rybník, veliký rybník nad Středokluky, rybník pod tvrzí Makotřasy, rybník ve vsi Makotřasích, rybník v Kotle, rybník řeč. Nohavice a dva haltéře v Středoklucích, s chmelnicemi, s podacím v Lidicích Anně ze Švarcemberka a ze Sonsheimu, vdově po Petrovi ze Šternberka, za 2100 kop gr.Č. Paní tato zemřela roku 1459 (snad na zdejší tvrzi). Po její smrti táhl se bratr její Michael k Makotřasům po právu dědickém, naproti němu naříkali Makotřasy Zdeněk ze Šternberka a synové jeho Jaroslav a Jan jako výprosníci práva králova. Prvnější prováděl věc svou tak, že prý n. Anně věno vdáváno od děda jejího Erkingera, když jest vdávána za Petra. Než poněvadž ona zboží svého žádnému nezapsala ani dala, tehdy spravedlivě nápad na krále připadl a soud dvorský r. 1460 výprosníkům za právo dal. Zdali Zdeněk se syny svými Makotřasy až do válek náboženských po r. 1465 podržel, nevíme; měl-li je však ještě po r. 1465, zajisté mu byly vzaty. Jak se zdá, prodal Makotřasy roku 1487 Zikmund Strouch z Chlumku. Jisto jest tolik, že nedlouho potom dostaly se k Buštěhradsku a s tímto panstvím spojeny byly, a že tvrz přestavši býti sídlem statku spustla. Ve vkladu téhož panství roku 1545 připomíná se pouhá ves Makotřasy, ve kteréž páni z Kolovrat od roku 1525 clo vybírali..