Praha hlavní nádraží

Secesní nádražní budova z let 1901-1909, dvoulodní ocelová prosklená hala nad nástupišti a kolejiště jsou v Praze 2. Severní zhlaví kolejiště je v Praze 3. Staniční budova s odbavovací halou stojí na západní straně kolejiště. Na východní straně je kolejiště pod svahem Žižkova a Vinohrad. Nádraží je z obou stran sevřeno mezi železničními tunely. Vítkovské tunely jsou od severního zhlaví vzdáleny přibližně 450 m, Vinohradské tunely začínají přímo u jižního zhlaví. Nádraží má 9 nástupišť (7 obousměrných), 16 nástupních hran a 15 průběžných kolejí. Poslední průběžná kolej je mimo nástupiště, severním směrem z ní odbočují kusé koleje do vozovny a k nakládce autovlaků. Téměř symetrická secesní nádražní budova, známá jako Fantova budova, má ve střední části rozměrnou půlkruhovou halu s půl kopulí. Jde o původní odbavovací halu, která sloužila do 1. července 1977, kdy byla otevřena nová odbavovací hala. Ploché vnější západní průčelí má trojúhelný střešní štít. Průčelí dominuje rozměrné půlkruhové okno, pod nímž je umístěna pětice dveří hlavního vstupu. Ten dnes vede přímo ke krajnici Severojižní silniční magistrály. Vstup kryje prosklená kovová markýza, podepřená secesními příporami. V obou nárožích hlavního průčelí stojí zapuštěné čtverhranné věže s hodinami. Jejich horní dvě podlaží jsou kruhová s drobnými obdélnými okny a secesní výzdobou. Věže jsou zakončeny kovovými prosklenými kopulemi. Uvnitř jsou v hale dochovány původní pokladny, částečně upravené na kavárnu. Ze střední haly Fantovy budovy vybíhá jižním a severním směrem dvojice jednopatrových spojovacích křídel s vysunutými prosklenými přízemními arkádami bočních chodeb. Na jejich koncích stojí dvojice obdélných budov, které nejsou zcela shodné. Severní budova má honosné balkóny ve druhém patře západního průčelí. Jižní a severní koncová průčelí obou koncových budov korunují zasunuté čtverhranné věže s hodinami. Na koruně obou věží jsou zděné báně s okřídleným železničním kolem. Železniční kolo z obou stran podepírají sochy na podstavcích. Pod bání je nad čelními hodinami orlice. Další orlice korunují všechna čtyři nároží koncových budov. Ve středu valbových střech jsou prosklené světlíky k osvětlení schodišť. V interiérech jsou kanceláře, reprezentační sál a prezidentský (původně císařský) salónek s bohatou secesní výzdobou. Moderní jedno a dvoupodlažní odbavovací hala z období let 1972-1979 má ocelovou a železobetonovou konstrukci. Halu navrhli architekti Jan Bočan, Josef Danda, Alena a Jan Šrámkovi a Julie Trnková. Přední jednopodlažní část haly je do Vrchlického sadů otevřena prosklenou stěnou. Uvnitř jsou vstupy do podzemní stanice metra. Na střeše je parkoviště. Zadní část haly je dvoupodlažní, v přízemí jsou pokladny, v prvním patře obchody a vstupy do tří podchodů k nástupištím. Severní podchod je zároveň průchodem na Žižkov. Po střeše zadní části haly je vedena Severojižní silniční magistrála..

k. Severní státní dráha z Olomouce. Její koncovou stanicí bylo dnešní Masarykovo nádraží. Odtud jezdily vlaky do Vídně a od roku 1851 také do Drážďan. Zbořením městských hradeb po roce 1866 byl uvolněn prostor k dalšímu rozvoji železnice. Nádraží císaře Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží) bylo postaveno v prostoru před hradbami. Do provozu bylo uvedeno 14. prosince 1871. Bylo koncovou stanicí Dráhy císaře Františka Josefa z Benešova, Tábora a Vídně. Od roku 1872 zde měla vlastní stanici také Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. V tom samém roce došlo k propojení pražského železničního uzlu spojovací dráhou ze Smíchova na Hrabovku. První staniční budova Nádraží císaře Františka Josefa (Hlavního nádraží) byla postavena v neorenesančním slohu podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. 150 m dlouhá stavba se dvěma věžemi dostala přezdívku zámecké nádraží. V roce 1876 byly před staniční budovou založeny Vrchlického sady. Na začátku 20. století již kapacita nádraží nevyhovovala rostoucí dopravě, bylo proto kompletně přestavěno. Původní nádražní budovu nahradila v letech 1901-1909 dnešní secesní stavba podle návrhu Josefa Fanty. V této době vznikly také podchody k nástupištím. Nad kolejištěm byla vybudována dnešní ocelová prosklená hala, kterou navrhli Jaroslav Marjanko a Rudolf Kornfeld. Po roce 1918 byla trať na Smíchov zdvoukolejněna. Nádraží bylo v roce 1919 přejmenováno na Wilsonovo. Americký prezident Woodrow Wilson se významně podílel na vzniku samostatného Československa. V letech 1926-1928 byla v pražském dopravním uzlu zavedena elektrická napájecí soustava s napětím 1500 V DC. V letech 1940-1944 byl u jižního zhlaví stanice postaven druhý vinohradský tunel. V padesátých letech 20. století byla elektrická napájecí soustava v celé Praze změněna na dnešních 3000 V DC. Během druhé světové války a natrvalo od roku 1953 nese nádraží své dnešní jméno. V roce 1967 byla zahájena stavba stanice metra Hlavní nádraží, která je nejstarší stanicí pražského metra. V letech 1972-1979 byla před nádražní budovou postavena dnešní odbavovací hala. Po její střeše je před nádražní budovou vedena Severojižní silniční magistrála. Nádražní budova tak ztratila spojení s okolím a s cestujícími. Lépe ji dnes uvidíme z auta při jízdě po magistrále než cestou na vlak. V letech 1983-1989 vznikl třetí vinohradský tunel. V letech 2006-2017 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého nádraží. V letech 2004-2010 zároveň proběhla rekonstrukce pražského železničního uzlu. Na severní zhlaví stanice byla napojena nová čtyřkolejná železniční estakáda, která navazuje na dvojici nových dvojkolejných železničních tunelů pod Vítkovem. Nádražní budova a dvoulodní ocelová prosklená hala nad nástupišti jsou památkově chráněny, spadají do městské památkové zóny Vinohrad, Žižkova a Vršovic. Nádraží je největší secesní památkou v Česku..