Jindřišská věž

zvonice kostela sv. Jindřicha a Kunhuty

Pozdně gotická zvonice (65,7 m) z let 1472-1475, renesanční s hodinami od r. 1577. R. 1648 poškozena při obléhání Švédy. Novogotická oprava Josefa Mockera z let 1874-1880. Na věži 3 hist. zvony a zvonkohra z r. 2003. Od r. 2001 uvnitř vestavba o 10 patrech s restaurací, výstavami a vyhlídkou.

© Petr Turyna 12/2005

Zvonice kostela sv. Jindřicha a Kunhuty tvoří neodmyslitelnou součást Senovážného náměstí, výrazně též dominuje severovýchodnímu konci Jindřišské ulice. Do původní věže byla v posledních letech vestavěna nová. V jejích deseti podlažích najdete výstavní sálky, restauraci, ale i méně známou vyhlídku. Poskytuje jedinečný pohled na pestré seskupení věží Prahy. Samotná střecha věže dosahuje majestátní výšky téměř 32 m. Nejvyšší samostatně stojící zvonice Prahy, kdysi uprostřed hřbitova, je s celkovou výškou 65,7 m neodmyslitelným prvkem celého okolí.

Mass, Turyna Petr, 17.8. 2003

historie

V prostoru Jindřišské ulice stál již od poloviny 14. století farní kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty. V jeho okolí se nacházel poměrně rozlehlý hřbitov. První zmínky o původní gotické zvonici se objevují v letech 1472-1475. Nynější renesanční vzhled a hodiny obdržela r. 1577. Stojí na místě tehdejšího hřbitova. Je postavená z kamene se čtvercovým půdorysem s dvěma kordónovými římsami. Ve zvonici jsou umístěny tři zvony, nejstarší je pozdně gotický zvon Maria z r. 1518 o průměru 101 cm od Bartoloměje z Nového Města. Věžní hodiny se dvěma cimbály jsou datované r. 1577. Za švédského obléhání Prahy v r. 1648 byla věž využívána obránci a tím silně poškozena. Zásadní novogotické úpravy se zvonice dočkala v letech 1876-1879. Dlátovitá střecha s nárožními věžičkami podle návrhu arch. Josefa Mockera z r. 1874 je pokryta břidlicí. Věž byla opravována také v 70. letech 20. stol. a r. 2001 byla do ní umístěna… číst dále

Mass, Turyna Petr, 17.8. 2003