Jeskyně sv. Františka
Simona Kidlesová 09/2021
Ze severního okraje Tuchoměřic kolem někdejší jezuitské rezidence vychází silnice k Lichocevsi, po níž vede též červená turistická značka. Ta však zakrátko z ní odbočí vlevo na polní cestu, překročí železniční trať a po dalších 400 m dojde k božím mukám s odpočívadlem. Asi o půl kilometru dále po červené je u cesty směrovka doprava (východním směrem) na travnatou cestu, která vede na návrší do malého hájku, kde se ukrývají obnovená hranolová boží muka sv. Salvátora. Z červeně značené poutní cesty však také odbočuje travnatá cesta opačným směrem, tedy k západu, stočí se více doleva a pak lze zahlédnout na nevýrazném skalním vršku asi nejvýznamnější zdejší památku: umělou jeskyni sv. Františka Xaverského, bohužel bez sochy umírajícího světce, která zmizela údajně již koncem 19. stol. Jeskyně je otevřena západním směrem, stojí tedy zády k poutní cestě. Barokní objekt patří k souboru drobných stavbiček vybudovaných při někdejší poutní cestě v letech 1711-1712, který je od r. 1958 zapsán v seznamu kulturních památek ČR.
V letech 1621-1773 byla ves Tuchoměřice se sousední Přední Kopaninou, Malými Číčovicemi a dalším okolím v majetku jezuitské koleje v pražském Klementinu. Jezuité si v Tuchoměřicích vybudovali rezidenci a přilehlý kostel sv. ...Víta. Rezidenci obývali tři nebo čtyři členové řádu, kteří vykonávali kněžskou službu. Právě jezuité také vybudovali v letech 1711-1712 barokní poutní cestu z Tuchoměřic k tehdy nové kapli Nalezení sv. Kříže v Malých Číčovicích a patrně i dále na Okoř. Cestu nechali vyzdobit řadou drobných sakrálních stavbiček, jak bylo v baroku obvyklé. Do dnešní doby se jich dochovala jen část, většinou jako torza. Barokní soubor drobných stavbiček při poutní cestě nechal v letech 1711-1712 vybudovat tuchoměřický jezuitský převor, pater Rudolf Budhovský. Cestu z Tuchoměřic do Číčovic dnes provází červená turistická značka a je využívána i mnoha cyklisty. Jednou z dochovaných stavbiček je také umělá jeskyně sv. Františka Xaverského. František Xaverský (1506-1552) byl baskického původu z Navarry, kde se narodil na hradě Javier či Xavier. Byl spolužákem a spolupracovníkem zakladatele Tovaryšstva Ježíšova Ignáce z Loyoly. V r. 1542 byl vyslán jako misionář do portugalské kolonie Goa (dnes nejmenší svazový stát Indie) na západním břehu indického poloostrova. Odtud podnikl misijní cestu do Japonska a chtěl působit i v Číně, která však pro Evropany byla uzavřena. Při čekání na vyřízení své žádosti na ostrově Šang-čchuan v blízkosti jihočínského Kantonu (Kuang-džou) onemocněl malárií a 3. prosince 1552 tam zemřel. Na ostrově byl provizorně pohřben a r. 1553 byly jeho ostatky převezeny na portugalské území Goa. Jeho pravá ruka byla jako relikvie převezena do Říma a uschována v chrámu Il Gesú. Papež Řehoř XV. jej 12. března 1622 prohlásil za svatého. Podle jiné verze se sice díky úplatkům dočkal souhlasu čínského vládce ke vstupu na území císařství, avšak v důsledku nemoci již byl tak slabý, že nebyl schopen nastoupit na loď a zůstal v ostrovní jeskyni. Památka jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského je v katolickém kalendáři připomínána v den jeho úmrtí 3. prosince..
