© Milan Caha 09/2008
Klášterní komplex stojí na místě několika domů pocházejících z doby vzniku Nového Města. V předhusitské době zde stávaly například vápenka, cihelna a sladovna. V některých částech areálu se fragmenty původních gotických staveb uchovaly ve sklepních prostorách. Voršilky koupily v této lokalitě první dům v roce 1664 a hned v něm zřídily provizorní konvent. Posléze skupovaly okolní domy, aby na jejich místě vznikl klášter, na kterém se mimo jiných architektů podílel i Kilián Ignác Dienzenhofer. V areálu byla kromě konventu internátní škola, divadlo, lázeň, prádelna, knihovna a několik kaplí a kapliček. Klášter byl zrušen dekretem Josefa II., nicméně zrušení bylo brzo anulováno a majetek, který mezi tím propadl náboženskému fondu, byl voršilkám propůjčen k užívání. V roce 1880 proběhla zásadní přestavba. Tehdy byla budova na Národní třídě zvýšena o patro a získala novou fasádu. Klášter byl zrušen v roce 1951 a v roce 1991 vrácen Římské unii řádu sv. Voršily.
Kostel sv. VoršilyV interiéru je bohatá sochařská a malířská výzdoba. Hlavnímu oltáři dominuje obraz Apoteózy sv. Voršily od Jana Krištofa Lišky, patřící mezi vrcholná díla pražského barokního malířství. Boční oltář Nanebevzetí Panny Marie je vyzdoben obrazem Petra Brandla z roku 1709.
