Botanická zahrada
© Jan P. Štěpánek 07/2007
Ostrůvek klidu a zeleně uprostřed rušného velkoměsta, to je botanická zahrada Přírodovědecké fakulty University Karlovy na pražském Novém městě na nároží ulic Na Slupi a Benátské.
Na ploše 3,5 ha návštěvník najde krajinářsky velmi zdařile pojaté zahrady s mnoha vzácnými exponáty, mezi nimiž se může volně pohybovat po chodníčcích. Vnitřní expozice je soustředěna ve sklenicích, kde můžeme obdivovat subtropické a tropické rostliny.
Zahrada slouží nejen pro studijní a vědecké potřeby university, ale i jako klidová zóna pro návštěvníky.
Botanická zahrada je přístupná pouze v návštěvní době.
Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty University Karlovy na nároží ulic Benátské a Na Slupi se rozkládá na ploše okolo 3,5 ha a je rozdělena na prostory venkovní a skleníkové. Ve sklenících se nachází stálé expozice věnováné tropům a subtropům. Za zmínku stojí expozice kaktusů a sukulentů ze suchých subtropů. ...Část sbírek pochází ještě z původní smíchovské botanické zahrady z poloviny 19. století. Venkovní expozice představuje propojení vzácných exemplářů s uměleckou hodnotou pojetí zahrady.
Historie Botanické zahrady se začíná psát v roce 1752, kdy o její zřízení usiloval první profesor lékařství a botaniky na pražské (Karlově) universitě Scotti de Compostella. Avšak až roku 1772 byla zahrada zřízena. ...Pro její založení byly využity pozemky na levém břehu řeky Vltavy, v prostoru bývalé jezuitské zahrady, naproti smíchovskému předmostí mostu A. Jiráska. V polovině 19. století byla tato zahrada považována za jednu z nejhodnotnějších botanických zahrad severně od Alp. Pod vedení profesora Kosteleckého získala obrovský věhlas. Bohužel, průmyslový rozmach pražského Smíchova zapříčinil úpadek zahrady. Poslední ranou byla pro zahradu velká povodeň v roce 1890. Vedení univerzity proto rozhodlo o přemístění botanické zahrady na pravý břeh Vltavy, do dnešních prostor na křižovatce ulice Na Slupi a Benátské. Torzem původní zahrady jsou dnešní smíchovské Dienzenhoferovy sady. Kuriozní na nové zahradě bylo, že stejně jako byla univerzita rozdělena na českou a německou část, byla i zahrada takto rozdělena. Česká část botanické zahrady se rozkládala ve spodní části, německá pak na stráních nad českou. Kolem roku přibyly v německé části nové skleníky (v české části byl převzat starší skleníkový komplex), byly vystavěny nové budovy botanických ústavů a ubytování pro zahradníky a ostatní personál zahrady. Za 2. světové války byly obě části spojeny v jednu. Bombardováním Prahy v únoru 1945 zahrada velmi utrpěla. Zcela zničeny byly německé skleníky a české silně poškozeny. Německý skleníkový komplex již nebyl nikdy obnoven. V roce 1995 bylo pro havarijní stav skleníků přistoupeno k projektu jejich rekonstrukce a obnovy. Té se komplex dočkal v letech 1996–99..
