Raimund

Další hradba, která již nebyla tak silná, stála na samém okraji skály. Mezi hradbami byl asi 3 m široký parkán. Vchod do hradu střežila patrně mohutná brána s padacím mostem. Zakladatelem Raimundu byl Jan z Donína, který na přelomu let 1342–1343 získal od markraběte Karla povolení ke stavbě hradu, který měl střežit bezpečnost zdejšího kraje. Hrad Roimund byl nazýván též Roynungen, Ronnenburg, Roymunth či Roimund. Výklad tohoto jména je různý. Zdá se však, že jméno správně vysvětlil K. Klindert, který se domníval, že hrad vděčí za své jméno pravděpodobně markraběti Karlovi, pozdějšímu králi Karlu IV. Na jeho počest prý byl označován jako "roy munt" – králova hora, z čehož vzniklo jméno Roymunt. Tento název se objevuje nejen ve 14., ale i v 16. století. Zprávu o stavbě hradu dochoval žitavský městský písař Jan z Gubenu „... v témže roce byl postaven hrad Romung panem Janem z Donína. A to se stalo v roce MCCCXLVII v XV. kalendě října..." (tj. 17. září 1347). Stejné datum uvádí též Carpzow ve svých Annalektech. Jan z Donína získal k Raimundu území na levém břehu Nisy s vesnicemi Andělskou Horou a Bílým Kostelem nad Nisou. Jan zanechal dva syny, Bedřicha a Jana, ale ti kolem r. 1390 prodali otcovské dědictví svým příbuzným Jindřichovi a Vilémovi z Donína, synům Jindřicha III. z Donína. Majitelem Raimundu se stal mladší Vilém, který hrad držel až do r. 1414. Donínové se však již od konce 14. století na svém hradě necítili bezpečni, protože v okolí řádily loupežné tlupy v čele s Janem z Vartemberka, který Raimund několikrát obléhal. Na žádost Donínů vyslala lužická města hradu vojenskou pomoc s hejtmanem Petrem Wuntschem, ale ten byl nakonec na hradě sám obléhán. Jan z Vartemberka začal s Lužičany vyjednávat a výsledkem bylo, že Petr Wuntsch s vojáky hrad opustil a jeho novým pánem se v r. 1414 stal Jan z Vartemberka, který jej proměnil v obávané loupežnické sídlo. Kde se zdržoval původní majitel Raimundu Vilém z Donína, není známo, poslední zprávy o něm jsou z r. 1421. Jan z Vartemberka, který držel hrad ještě v r. 1427, podnikal časté výpravy do sousední Lužice, kde loupil a plenil. Neshody mezi ním a lužickými městy však netrvaly dlouho, protože oběma vyvstal nový, mocnější nepřítel – husité. Husitské oddíly se v povodí Nisy objevily již v r. 1420, ale skutečné nebezpečí lužickým městům vyvstalo teprve o čtyři roky později, kdy bylo jejich vojsko poraženo u hradu Karisfnedu. Proto vyslala lužická města na své náklady v r. 1424 na hrad Raimund posádku v síle 50 mužů pod vedením Hanse Foltsche z Torgavy. Lužickou posádku dostal též Falkenburg a Karlsfried. Následující léta byla ve zdejší oblasti dosti bouřlivá – husité zde byli pevně usazeni a začal se bouřit i velitel raimundské posádky Foltsch, kterému Lužičané dlužili žold. Na podzim 1428 vyrazil proti Zhořelci, kde dokonce zajal několik měšťanů, které uvěznil na Raimundu. Lužičané se obávali, že by Foltsch mohl vydat hrad husitům, kteří drželi nedaleký Grabštejn a Chrastavu, a rozhodli se pro smír. Foltsch byl nakonec odvolán a novým velitelem Raimundu se stal Friedrich z Hockenbornu. Po husitských válkách se stal pánem Raimundu Hlaváč z Donína, který jej i s obcemi Bílý Kostel nad Nisou, Andělská Hora, Zdislava a částí obce Křížany prodal Václavu z Donína. Ani pak však Raimund neměl dobrou pověst, protože Václav byl nepřítelem Lužičanů, kterým z Raimundu zle škodil. Kdy hrad zanikl, není známo. V listině z r. 1454 se uvádí jen „vrch Roimund" a v listině Jiřího z Poděbrad z r. 1460 je řeč o zbořeném hradu Raimundu. Okolnosti zániku nejsou z pramenů patrné. Hrad již nebyl obnoven. V jeho zříceninách však ještě dlouhá léta nalézaly útočiště různé loupežné tlupy, které se staly postrachem celého povodí Nisy. Kraj této pohromy zbavil v r. 1512 Mikuláš II. z Donína, pán nedalekého Grabštejna. Zpráva, že dal přitom zničit prostory starého hradu, se zřejmě týká hradu Raimundu. Ve výčtu majetku Jiřího Mehla ze Střelic z r. 1584, který se stal majitelem Grabštejna po Donínech, je mimo jiné uváděn i pustý hrad Raimund..