kostel sv. Martina

V předhusitské době, kdy jsou doložena jeho bohatá nadání a existence kapituly, došlo k výstavbě nového gotického objektu, který se v zásadě zachoval dodnes. Jedná se o nápadně široký trojlodní kostel s hranolovou věží v ose západního průčelí. V interiéru jsou klenuté jen části závěru: presbytář, obdélná sakristie po jeho severní straně a kaple na jihu. Všechny tři lodi jsou plochostropé, oddělené arkádovými oblouky, jejichž pilíře jsou vzájemně posunuty. Značné množství nepravidelností v půdorysu napovídá buď využití starších konstrukcí, nebo postupné výstavbě v několika etapách. Kostel byl poškozen husity (tehdy zanikla zdejší kapitula), od konce 15. století, kdy byl v novém městečku postaven farní kostel sv. Víta (viz heslo), sloužil jako hřbitovní. Jeho vnější vzhled zásadně neovlivnila ani oprava po třicetileté válce, během 17. a 18. století získal většinu stávajícího vnitřního zařízení. Za Josefa II. byl dočasně zrušen, sloužil jako prachárna nedalekých kasáren. Obnova kostela proběhla roku 1894, vrátila mu původní účel. Hřbitov kolem kostela fungoval bez přerušení, v 19. století byl významně rozšířen k východu. Jihozápadně od kostela byla postavena věžovitá márnice s mansardovou střechou, původní jižní barokní bránu nahradila klasicistní severně od kostela. U severní zdi vznikla roku 1888 nevelká, ale kvalitně provedená novorenesanční hrobka rodiny Šlajsovy ze sousedních Jiřic. Dvacáté století doplnilo areál hřbitova pozoruhodným vedením trasy vysokého napětí přímo kolem kostelního závěru..