Odolena Voda

První zápis však pochází až z roku 1352, a to ze zápisu o majetku kapituly při sv. Vítu na Pražském hradě. Zápisy hovoří o kostelu sv. Klimenta, faráři či vikáři. Roku 1374 je pak zmiňován Jan Laclík z Odoleny Vody, rytíř. Existence panského sídla ve vsi se týká zápis z roku 1407, v kterém se rektor kostela svatého Mikuláše na Novém Městě pražském pře s paní Bětkou o tzv. nápravu. Jednalo se o doživotní pronájem nějakého panství za určité služby. Prakticky vždy bylo součástí nápravy sídlo, někdy však jen poplužní dvůr. Odolena Voda zůstala v držení kapituly až do počátku husitského hnutí. Díky následné sekularizaci získalo ves Staré Město pražské, kterému patřila více než sto let. Postupně panství pronajímalo za 60 kop českých grošů několika nápravníkům, a to v rozsahu poplužního dvora, několika dědin, rybníku a luk. Po roce 1547 po povstání měšťanů proti Ferdinandovi I. Habsburkému byl majetek Starého Města zkonfiskován a stal se na krátkou dobu královským majetkem, posléze byl pak prodán za 750 kop českých grošů Sekerkům ze Sedčic. Odolena Voda byla nejprve ve společném držení Fabiána, Jana a Beneše Sekerků společně s Lobkovicemi, Mlékojedy a Neratovicemi. Roku 1553 se prostřední z nich, Jan, oženil a věno své ženy Mariány ze Šebířova pojistil zápisem na Odoleně Vodě. O tři roky později došlo k rozdělení majetku. V podací smlouvě je ves zapsána s poplužním dvorem a platem, lukami, pastvinami, lesy, rybníkem, krčmou a podacím právem ke kostelu svatého Klimenta. Z tohoto seznamu vyplývá, že ve zmiňované době nebylo v obci žádné panské sídlo. Jan Sekerka přesídlil do Odoleny Vody, vybudoval zde tvrz a výrazně panství zvětšil. Roku 1563 zdědil po strýci Lobkovice s rodinnou tvrzí. Po jeho smrti pak Odolku zdědil jeho synovec Ladislav a držel ji po celý zbytek 16. století. Z této doby se dochovalo několik soudních záznamů, ve kterých je Ladislav Sekerka ze Sedčic žalován pro neuhrazení dluhu. Roku 1618 se Ladislav zúčastnil stavovského povstání a vykonával funkci komisaře při stavovském direktoriu. V roce 1620 však náhle zemřel a jeho majetek i dluhy převzala vdova Voršila. Roku 1622 byl celý majetek zkonfiskován a ihned prodán Polyxeně z Lobkowicz za 9 000 zlatých. Odolenské panství skládající se z tvrze, dvora, ovčína, polí, dvou hájů, dvou štěpnic, kolatury, kovárny, kostela, masného krámu a dalšího příslušenství byly součástí prodeje se vsí Dřínov a poplužním dvorem Červená Lhota. Připojení k ostatním lobkowiczkým statkům znamenalo pro ves ztrátu významu a bývalé samostatnosti. Ve snaze o zkompaktnění panství pak syn Polyxeny Václav z Lobkowicz směnil v roce 1671 Odolenu Vodu a Červenou Lhotu za vesnici Ctiněves s jezuitskou kolejí. V tomto roce je tvrz v zápise uvedena bez dalších popisů, z čehož se lze domnívat, že její stav nebyl špatný. Oproti tomu v zápisu v jezuitském urbáři z roku 1680 se objekt popisuje jako rozvalený, se zanesenou studní a rozvalenou spíží. Jezuitská kolej po té přistoupila k adaptaci tvrze, která sloužila jako sídlo správce poplužního dvora. V tereziánském katastru je objekt zmiňován jako „vrchnostenský dům špatný, bydlí v něm úředníci“. Roku 1780 je připomínán pouze pivovar, fara a poplužní dvůr. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 je majetek převeden na studijní fond, prameny v této době tvrz nezmiňují, poněvadž hrála pouze podřadnou roli obytného objektu pro poplužní dvůr. Statek měl v té době správce, písaře, sládka, bednáře, čtyři rychtáře, jednoho lesníka a revírníka a tři sloužící. Roku 1811 přešel majetek panství do rukou náboženského fondu a ten ho dále pronajímal. Od roku 1816 byl nájemce August z Ledebouru, který ves i se sousedními Břežany roku 1820 odkoupil. Roku 1823 je pak odprodal Janovi ze Somssich a ten je roku 1828 prodal dále Matyáši Friedrichovi z Riesse. Jeho syn Adolf pak držel statek až do konce 19. století, kdy ho odprodal Hospodářské kreditní bance. Ta roku 1910 odprodala statek Ferdinandu Blochovi–Bauerovi. Tomu patřil až do 2. světové války, kdy byla přiřazena k majetku německého státu. Po válce byl nakrátko vrácen rodině Blochů, ale následně znárodněn a přičleněn ke Státnímu statku Ďáblice, roku 1967 pak došlo k vytvoření Státního statku Odolena Voda. Objekt tvrze byl využíván k bytovým čelům, postupně zchátral. Po revoluci v roce 1989 byl spekulativně odprodán firmě Kenvelo, zbylí obyvatelé vystěhováni a objekt dále chátral. V roce 2006 došlo ke koupi objektu panem Kodymem, který ho postupně rekonstruje. STAVEBNÍ VÝVOJ

Z uvedených historických údajů je zřejmé, že odolská tvrz pochází z doby kolem poloviny 16. století. V době předcházející je pravděpodobné, že zde existovalo sídlo nájemců nápravy, ale pražská kapitula u sv. Víta jako vlastník zájem na stavbě sídla zřejmě neměla. Existují sice případy, kdy sama církev zakládala tvrze, ale vždy ve významných lokalitách, což Odolena Voda v té době nebyla. Samotná výstavba objektu pravděpodobně souvisí až s příchodem samotných držitelů panství do místa. V době předchozí je zmiňován poplužní dvůr, v jehož těsné blízkosti stálo sídlo neznámého vzhledu. Dvůr je zmiňován prameny po roce 1420. Před rokem 1477 zpustl, do roku 1477 však byl obnoven. Vzhledem k tomu, že písemné prameny přinášejí jen minimum přímých údajů, nelze na jejich základě doložit, zdali již ve 14. století vznikl v Odoleně Vodě jen poplužní dvůr nebo dvůr doplněný stavbou prostého sídla - tvrze, kterou ve vsi předpokládáme vzhledem k uvedeným souvislostem. K zásadní změně došlo po roce 1547, ves byla zkonfiskována a následně zakoupena šlechtickým rodem Sekerků ze Sedčic. Do roku 1556 byla obec ve společném držení celé rodiny, která sídlila v Lobkovicích nad Labem, tedy do doby, než se Sekerkové rozdělili o majetek. Po rozdělení majetku však Jan, kterému panství připadlo, přinucen přistoupit k výstavbě vlastního sídla a oddělená část majetku potřebovala nové správní centrum v těžišti lokality. Na základě písemných pramenů lze vyloučit, že by tvrz vznikla před rokem 1556, protože by byla uvedena ve smlouvě o rozdělení majetku. Jan Sekerka ze Sedčic pak zdědil roku 1563 zpět celé panství i s tvrzí v Lobkovicích a ke stavbě sídla v Odoleně Vodě tedy pravděpodobně po tomto roce nedošlo. Tvrz byla tedy vystavena mezi lety 1556 a 1563. Nejprve vzniklo severní a západní křídlo. Tvrz je vystavěna v severovýchodním rohu návsi na mírném svahu klesajícím směrem od náměstí. Poplužní dvůr se nalézal jižně, na místě zachyceném v josefském vojenském mapování z let 1764 až 1767 i v mapě stabilního katastru z roku 1842, do dnešní doby se z něj nedochovalo nic. Východně od budov tvrze a dvora se rozkládalo další příslušenství statku, k němuž patřila rovněž zahrada se dvěma štěpnicemi, zmíněnými mladšími popisy. Severní křídlo tvrze mělo v přízemí dvě místnosti, z nichž jedna, dodatečně rozdělená, si zčásti dochovala renesanční klenbu. Zazděný široký oblouk ve východní části větší z obou místností ukazuje na její hospodářské využití, pravděpodobně k ustájení koní. Západní křídlo bylo plochostropé nebo klenby byly později strženy. Skládalo se ze tří místností. Vstup do patra byl pravděpodobně veden vnitřním schodištěm, umístěným v nejvýchodnější místnosti severního křídla, je ale možná i existence venkovního pavlačového schodiště. V patře pak byly veškeré původní konstrukce později přestavěny a lze předpokládat pouze jejich fragmenty v obvodových zdech. Tvrz nebyla podsklepena, dnešní sklípek pochází pravděpodobně z barokní úpravy a dle popisu pamětníků zde byla chodba do studny, umístěné severně od objektu. Dle popisu z roku 1680 byly veškeré sklepy umístěny mimo objekt, a to v jižním křídle poplužního dvora. Do druhé stavební etapy, pravděpodobně okolo roku 1600, lze datovat výstavbu arkád. Obě křídla jimi byla opatřena do dvorního prostoru. Tvořila je tři a čtyři pole oblouků na pilířích čtvercového průřezu. Chodba vedoucí podél západního křídla je zaklenuta valenou klenbou se styčnými lunetami, při zaklenutí chodby v arkádě severního křídla byla snad použita stejná klenba, později nahrazená plackami. Arkáda byla opatřena zděnými balustrádami, později zazděnými. Písemné prameny potvrzují, že Sekerkové ze Sedčic vlastnili tvrz od jejího vzniku až do bitvy na Bílé hoře, aniž by byly zaznamenány požáry či jiné pohromy. Roku 1620 došlo k vydrancování tvrze polskou jízdou, ale nelze předpokládat závažné poškození, protože Sekerkové objekt nadále obývali. V konfiskačních zápisech po stavovském povstání nejsou zmínky o žádném poškození, které by tu pravděpodobně bylo uvedeno z důvodů ocenění. Během držení statků lobkovickým rodem objekt ztrácí svou původní funkci a je užíván jako správní budova. Pravděpodobně nebyl vůbec udržován a zpustl, poněvadž roku 1680 je v jezuitském urbáři jeho stav uváděn jako velmi špatný. Dá se předpokládat zřícení některých částí střech a stropů v prvním patře. Během druhé poloviny 17. století byla tvrz opravena, o stavebních úpravách se nedochovala žádná dokumentace. Z Josefského vojenského mapování z let 1764 až 1767 plyne, že tvrz byla ještě dvoukřídlá. Vzhledem k faktu, že jednotlivé mapové listy byly kresleny postupně od Prahy dále, je pravděpodobné, že zachycený stav bude někdy okolo roku 1764. Někdy po tomto roce byla tvrz přestavěna na trojkřídlý barokní zámek, jak je zachycen v katastrální mapě z roku 1842. Zajímavý je údaj o zřízení funkce kaplana v Odoleně Vodě roku 1768, který by mohl souviset s vybudováním arkýřové kaple v novém křídle zámku. Renesanční budova, která byla několikrát již upravována, byla důkladně adaptována. Nejvýrazněji se práce dotkly patra, kde se renesanční konstrukce zachovaly pouze v obvodových zdech. Do patra bylo zřízeno strmé schodiště v nejvýchodnější místnosti severního křídla, v místě původního schodiště. Dnes se z něj zachovala část šikmé klenby. Velmi masivní středový pilíř je pravděpodobně pozůstatek renesančního vřetenového schodiště. Ústilo do krátké příčné chodby, vedle které byly dva prevéty v nikách o rozměrech 85 x 120 cm. Arkády byly zazděny tenkou zdí stejně jako balustrády, strop opatřen štukovými vystouplými zrcadly a volutovými konzolami mezi polemi. Dále došlo k přerozdělení dispozic dle nové funkční náplně. Nejpodstatnější pak byla výstavba nového jižního křídla. Hlavní vstup, donedávna osazený kamenným portálem, je z jihu a ústí do velkého vstupního prostoru, dnes přerozděleného vestavbami. Na něj navazovala chodba přízemí se zazděnými arkádami a vpravo pak nové schodiště. Toto schodiště bylo během dalších úprav nově přezděno, jak dokazuje zazděný otvor u paty schodiště, zazděné okno, přezděné dveře do sálu v patře a šikmý zazděný trám asi půl metru pod patou klenby. Nelogický je i nynější výškový rozdíl hlavní podesty a sálu. Dá se předpokládat, že původní schodiště začínalo blíže u vchodu (jak dokumentuje část šikmé římsy vedle vstupního portálu), bylo strmější a jinak lomené. Dá se předpokládat existence mezipodesty, ze které se vstupovalo rovnou do předsálí v patře. K tomuto řešení pak odkazují i zachovaná vnitřní štuková výzdoba předsálí. Čtyři místnosti v přízemí jižního křídla měly zřejmě hospodářský charakter. Byly zaklenuty valenými klenbami s pětibokými styčnými lunetami. Velká místnost v západní části při levé straně vstupní prostory, byla pravděpodobně zaklenuta shodně, ovšem při mladších úpravách došlo ke stržení klenby a jejímu nahrazení současným rovným stropem. Východní část patra vyplňoval velký sál, zcela znehodnocený mladšími příčkami. Jeho čtyři okna však mají dosud ve špaletách zbytky štukatérské výzdoby. Stejně vypraven byl rovněž oblouk, kterým se vstupovalo do arkýře kaple, podpíraného dvěma přízedními zaoblenými pilířky a středním krakorcem, později nahrazeným dalším masivním pilířem. Zbylé místnosti patra nového křídla byly později upraveny, takže z jejich starší výzdoby se nedochovalo nic. Velký problém dosud tvoří přesná datace přestavby tvrze v zámek. Určitým vodítkem pro ni snad mohou být zprávy o funkci kaple a kaplana v Odoleně Vodě. Víme, že při odolenovodském kostele svatého Klimenta kaplan ustanoven nebyl, resp. žádné takové zprávy dosud nebyly nalezeny. Při přestavbě tvrze byla v nově vybudovaném třetím křídle zřízena kaple, k níž byl pochopitelně ustanoven rovněž kaplan. Funkce kaplana je uváděna v odolenovodských zápisech zcela nepravidelně již od čtyřicátých a padesátých let osmnáctého století; můžeme proto předpokládat, že již před výstavbou nového křídla s kaplí byla některá prostora starší stavby upravena k této funkci. To ostatně bylo velmi pravděpodobné i bez písemných zmínek, uvědomíme-li si, že statek se sídlem přináležel jezuitskému řádu a to mohlo sloužit jako místo občasného pobytu řádových bratří. Po výstavbě nového křídla s arkýřovou kaplí a po celkové rekonstrukci budovy byla zřejmě obnovena rovněž kaplanská funkce. Jelikož pak pravidelné záznamy o kaplanovi v Odoleně Vodě začínají shodou okolností právě rokem 1768, můžeme předpokládat, že tehdy byla již dokončena nová kaple, tedy rovněž nejmladší zámecké křídlo. Znovu je ovšem nutné konstatovat, že pro zcela přesnou dataci přestavby odolenovodské tvrze není prozatím v pramenech pevná opora. Kromě přístavby třetího křídla ke starší tvrzi doznal výrazné změny rovněž bývalý poplužní dvůr. Jeho staré objekty byly vesměs strženy a postupně nahrazeny novými budovami na jižní straně s dlouhou příčnou stodolou. Jedna budova dokonce přímo navazovala na východní průčelí severního křídla zámku. Později byla přestavěna a zvýšena o patro. Proti zámku, před nádvořím sevřeným třemi křídly, zůstal na terase zachován zbytek někdejší zahrady. Zrušením jezuitského řádu přešel odolenovodský statek do rukou náboženského fondu, funkce zámku však zůstala totožná. K dalším stavebním změnám došlo až po roce 1811. Za držení statku Matyášem Friedrichem z Riesse (1828-1864) byla provedena empírová úprava, která se netýkala hmoty objektu, ale dotkla se dispozic a výzdoby. Byly nově přepaženy některé místnosti přízemí, zrušen průchod do boční chodby patra, rozdělena schodišťová hala v patře, částečně rozdělen velký sál a upraveno rovněž schodiště na půdu. Vnější fasády zámku byly rozčleněny zčásti dochovanými plochými šambránami a kordonovou římsou. V polovině 19. století byl celý objekt staticky zajištěn rozměrnými opěrnými pilíři, obklopujícími jej v rozdílných rozestupech podél celého vnějšího průčelí s výjimkou arkádového nádvoří. V rámci oprav dostal objekt rovněž novou střechu. Jedná se o hambalkový krov kombinovaný se stojatou stolicí, s výměnou krytiny pak zřejmě souvisí šikmé rozepření krokví. Pozdější stavební úpravy se podstaty zámku již nedotkly, neboť měly zjevně jen charakter jeho údržby. Znamenaly však degradaci výtvarných prvků, neboť za nich zanikly ozdobné omítky vnějších průčelí a stropy některých místností. V tomto stavu se zámecká budova dochovala až po naši dobu. V současnosti objekt přešel do soukromého vlastnictví, je postupně vyklízen a bude rekonstruován. Je smutné, že objekt takovéto historické hodnoty byl po tak dlouhou dobu nedoceněn a chátral. Během období, kdy se objekt nacházel ve spekulativním vlastnictví firmy Kenvelo, nebyl dostatečně zabezpečen a jeho současný stav je částečně havarijní. Došlo ke zřícení několika zrcadel, jsou zcizena skoro všechna okna i dveře. V hospodářské budově byly strženy klenby.