
Radomilice jsou malá vesnice, část obce Dříteň v okrese České Budějovice. Nachází se asi 6,5 km západně od sídla obce. První písemná zmínka o vesnici je z roku 1410, kdy se připomíná tvrz a její majitel Dobeš Malovec z Libějovic. Z pamětihodností kromě tvrze s hospodářským dvorem je zde selské stavení čp. 9 z roku 1853, boží muka na jihozápadě vsi a kříž na severozápadě.
Je zde naleziště vltavínů typu green apple (zelené jablko).
Hlavní vstup do dvora je od jihu z příjezdové cesty mezi dvěma pilíři završenými kapličkami s mělkými nikami. Zde bývala brána. Západní křídlo tvoří stáje se špýcharem v patře a část obytného stavení. Kolmo na obytné stavení navazuje severní křídlo stájí se sýpkovým patrem, dále chlévy a kolna. Hospodářské budovy z 19. a 20. století jsou na východě areálu. Na jihu bývaly stodoly, které jsou dnes zbourány a nahrazeny drátěným plotem. Nejhodnotnější částí dvora je západní křídlo - špýchar, ze 16. století, se zachovanými valenými klenbami s trojbokými lunetami a se zbytkem křížových kleneb sklenutých na střední pilíř. Stáje jsou zaklenuty plackovými klenbami. Velikou vzácností je dochovaná roubená stodola na nízké kamenné podezdívce s hambalkovým krovem a valbovou střechou s vysokým sklonem. Stodola je přízemní objekt na obdélném půdorysu, na podélných stranách průjezdná se zdviženým vjezdem..
Za něho došlo k renesanční přestavbě (charakter omítkových vrstev a obvodové konstrukce západního křídla a klenby ve východní části tohoto křídla - dnes tato místnost rekonstruována). Kořenští z Terešova (např. Komařice, Sedlo aj.) náleželi ve své době mezi nepočetné zámožné rytířské rodiny a tomu zřejmě odpovídala přestavba tvrze, která mohla být rodovým sídlem. V roce 1671 prodává vdova po Václavu Lukáši Kořenském z Terešova panství Radomilice Janu Adolfovi ze Schwarzenberka (první majitel z rodu Schwarzenbergů, který dostal český inkolát a zahájil tím rodovou linii v Čechách - 1660 Třeboň, 1661 Hluboká, postupně pak získávali další panství, i dědictvím po rodu Eggenbergů - např. Český Krumlov, v jižních a severních Čechách), čímž končí rezidenční funkce tvrze a v areálu dvora dochází k raně barokní přestavbě na hospodářský dvůr (doloženi stavitelé Giacomo Antonio de Maggi a Stefan Perti). Dokladem přestavby je krov a střecha nad západním a částí severního křídla. V době barokní přestavby pokračuje rozšířením severního křídla. V závěru 19. či na počátku 20. století vznikly chlévy ve východním křídle. Roubená stodola před vstupem do dvora pochází patrně z 18. století, bezpečně zachycena na mapě stabilního katastru z roku 1831. Hospodářské funkci slouží dvůr dodnes..